Druhým rokem je Ondřej Klymčiw především manažerem rodinného týmu. Pod křídly Klymčiw Racingu roste nadějný Američan Skyler Howes a své dakarské sny si plní i další zajímaví závodníci. A to nebyly zdaleka jediné důvody, proč jsme Ondřeje vyzpovídali.
V rozhovoru pro web České televize Ondřej Klymčiw přiznal, že se mu stěhování Rally Dakar do Saúdské Arábie nelíbí. Navíc připustil, že se někteří z jezdců týmu Klymčiw Racing nechtějí závodu v nové destinaci účastnit. Obě témata nám přišla natolik zajímavá, abychom se je z jedním z nejúspěšnějších českých motocyklistů v historii dakarské rally pokusili rozvinout.
První den jsme Ondřeje nedohnali, protože na motorce brázdil horské cesty ve svém druhém domově v řecké Makedonii. O den později byl jeho program podobný, ale sám se po návratu na „základnu“ ozval. Nakonec jsme si povídali víc než hodinu a probrali jsme dakarské závodění i tým z mnoha stran.
Ondro, v rozhovoru pro web ČT jste kritizoval stěhování Dakaru do Saúdské Arábie, ale zároveň jste přiznal, že váš tým se závodu zúčastní. Není to trochu pokrytecké? Jak moc se ve vás pere osobní názor s postojem šéfa úspěšného týmu, který jen těžko může vynechat vrchol sezony?
„Pere se to ve mně hodně. A určitě by se to ve mně pralo stejně, i kdybych byl v pozici závodníka. Ale musím to vnímat hlavně po profesní stránce a z tohoto pohledu je vždy něco za něco. Na druhou stranu jsem zvyklý říkat, co si myslím. Jsem přesvědčený, že je lepší umřít jako hrdina než žít jako zbabělec. Každopádně ano, je to trochu pokrytecké.“
Řekl jste také, že by se vám nelíbil ani návrat Dakaru do severní Afriky. Kritizovat je snadné. Ale každý kritik by měl asi zkusit přijít s vlastním návrhem řešení. Takže kde by se měl Dakar jet podle vás, když jihoamerické státy už do Dakaru investovat nechtěly?
„Mně se prostě strašně moc líbila Jižní Amerika. Jsem přesvědčený, že Dakar měl zůstat tam. Jenže to by nenasytné ASO muselo přestat chtít nesmyslné částky. A nešlo jen o to, že země musely zaplatit nesmyslné peníze. Pořadatelé navíc vyžadovali spolupráci armády a policie a další věci.“
„Přitom Jižní Amerika byla pro Dakar naprosto top! Díky terénu, bezpečnosti a lidem, kteří vytvářeli neskutečnou atmosféru. Člověk se tam nemusel bát vzít si vodu od místních, někde se najíst.“
„Zajímavá mi přišla ještě varianta v jižní Africe. Ale tam to prostě nejde. Je tam spousta přírodních parků a místní jsou dostatečně gramotní, takže do takových oblastí závod nepustí. Tam se zkrátka musí dodržovat pravidla.“
„Mluvilo se také o Rusku a Číně. To by bylo stejné jako Saúdská Arábie. Ani tam by se na závod nepřišli podívat fanoušci. Ano, úřady by tam nahnali místní, pokud by se zrovna jelo kolem jejich vesnice. Přišli by zamávat, aby to bylo vidět v televizi, ale to se s atmosférou v Jižní Americe nedá srovnávat.“
„A pokud jde o severní Afriku, tam také žádní fanoušci nejsou. To vidíme třeba při závodech v Maroku, kde k trati taky nepřijde jediný divák. Nedávno jsem se o tom bavil s Heinzem Kinigadnerem, který jako jezdec zažil počátky působení KTM na Dakaru. Přiznal mi, že na africké ročníky vůbec nevzpomíná rád.“
Změnilo se něco ohledně postoje vašich jezdců? Stále platí, že v New Yorku žijící Izraelec Gee Motzkin a někteří američtí závodníci Dakar 2020 nejspíš nepojedou?
„Mluvil jsem o tom s kluky z Izraele a teď se zdá, že to možná nebude tak horké. V neoficiální rovině jsou vztahy Saúdské Arábie a USA velmi dobré, obě země potřebují, aby se mezi sebou domluvily. A postupně se zlepšují i vztahy Saúdů a Izraele. Navenek může vše vypadat nějak, ale v zákulisí to je ještě trochu jinak. Je taky pravda, že po stránce bezpečnosti může být autoritářský režim pro účastníky Dakaru výhodou. Když představitelé Saúdské Arábie slíbí, že všichni budou v bezpečí, tak se prostě nikomu nic nestane. Nakonec to může být bezpečnější než kdekoliv jinde. Uvidíme po prvním ročníku.“
Můžete tedy prozradit, jak se na svůj případný start na Dakaru 2020 v těchto dnech dívají jednotliví jezdci, kteří za váš tým jeli letos?
„U Garretta Pouchera to bude hlavně otázka zdraví. Na březnové Sonora Rally si nepříjemně poranil koleno a bude záležet na tom, jak a kdy se dá do pořádku. U Petra Vlčka, který pochází z Pardubic, ale přes dvacet let žije v Jižní Karolině, je zatím otazník. Přemýšlí o tom. A svůj start nakonec úplně nevylučuje ani Gee.“
Jako alternativa pro ty, kteří nejsou spokojení s poměry na Dakaru, se nabízí Africa Eco Race. O něm jste s ohledem na výše zmíněné neuvažovali?
„Je tu jeden problém. Zjistili jsme, že pro šest závodníků by to bylo skoro stejně drahé jako Dakar. Snad jen o deset procent levnější. My jsme o AER uvažovali už loni jako celý tým. Jenže jsme nebyli spokojení. Poslali jsme mailem nějaký dotaz a trvalo neskutečně dlouho, než nám odpověděli. To se u Dakaru nestane. Tam prakticky kdykoliv seženete během jediného dne kohokoliv a dozvíte se, co potřebujete. AER na mě působil tak nějak nedotaženě, chybí mi tam opravdový tah na branku.“
„Ale pokud někdo přijde, že s naším týmem chce AER jet, jsme připraveni. Pořád máme druhý náklaďák, v případě zájmu se to dá zařídit a tým můžeme rozdělit.“
A byl by to pořád Klymčiw Racing, pokud byste vy osobně byl jinde?
„Rozhodně! Já jsem díky své povaze nejslabší článek týmu. Jsem horkokrevnej, tak trochu blázen, takže beze mě by to šlo určitě. Dnes už je Klymčiw Racing o službě, její kvalitě, o mechanicích… Vlastně to máme od loňska celé vymyšlené. Víme, koho a co bychom poslali na Dakar a kdo by s čím jel na AER. Do Afriky by určitě jel náš šéfmechanik Petr Dokonal a další zkušení členové týmu. Na AER není třeba servisní zázemí KTM, proto se zkušenosti a schopnost improvizovat počítají dvojnásob.“
Nový ředitel David Castera a jeho tým připravují pro Dakar 2020 celý balíček změn pravidel. Vnímáte aspoň tuto iniciativu jako krok správným směrem?
„Nemyslím si, že se něco změní, pokud se budou roadbooky vydávat až těsně před startem etap. Jde o to, že znám lidi, kteří dělali nebo dělají tzv. mapmany pro Sherco nebo KTM. Sami mi řekli, že jsou schopní sehnat roadbook Dakaru devět deset měsíců před startem! Dokud kolem závodu budou velcí sponzoři, nikdo to nebude chtít opravdu změnit. Nikdo přeci nechce, aby velké tovární týmy porazil nějaký ‚hobík‘. Pořadatel potřebuje velké týmy, aby udržel prestiž závodu. Velké týmy potřebují velké sponzorské peníze. Proto budou všichni i dál přivírat oči.“
„Chci říct, že se nezlobím na tovární jezdce nebo na jejich mapmany. Ti prostě dělají svou práci a já bych se asi nechoval jinak, kdybych byl v továrním týmu. Ale zlobím se na systém, který by se měl změnit.“
„A šlo by to! Technické možnosti už dnes jsou. Kdyby den dopředu vyrazilo pět aut s lidmi, kteří by trasu napsali de facto těsně před tím, než ji projedou závodníci. Velké plottery jsou schopné během chvíle vytisknout roadbooky pro celé startovní pole. Ale to nikdo nechce.“
V předchozí odpovědi jste zmínil sponzory. Jak moc se změnilo financování týmu, když sám nezávodíte?
„Mám veliké štěstí, že mi až na jednu výjimku zůstali všichni sponzoři, kteří mě podporovali při vlastním závodění. Někteří z nich mi dokonce dávají stále stejnou částku pod podmínkou, že já sám nepojedu. Řada z nich jsou už od devadesátých let obchodní partneři mého otce, proto je náš vztah hodně blízký. Někteří mi otevřeně řekli, že mi peníze na tým dají, ale kdybych chtěl jet sám, tak se mnou vyrazí dveře.“
„Velice si jejich vážím, protože to dělají z čistého nadšení. Nic navíc díky tomu neprodají. Podporují nás, protože je to baví. Díky nim mohou mít účast na závodech o to levnější členové týmu. Ale není to tak, že jezdec nic nepřinese. Takové dvě třetiny peněz si musí každý sehnat sám. Jednám se spoustou českých závodníků, kteří na Dakar chtějí, ale vždycky jim říkám, že peníze jim shánět nebudu. Chceš jet? Tak si peníze sežeň nebo vydělej.“
Existuje nějaký minimální počet motorek, který potřebujete vyslat na Dakar, aby se vám jako šéfovi týmu účast vyplatila?
„Doprovodný kamion máme postavený pro šest lidí, takže šest je strop. Nejde však o kvantitu. Pro mě je rozhodující kvalita. Na šest motorek počítáme se čtyřmi mechaniky. Tak se to dá dobře zvládnout, aniž by někdo zažíval nějaké nepohodlí. Pro mě je zásadní zajistit komfort jak pro závodníky, tak pro mechaniky. U nás v týmu má každý mechanik na závodech vlastní postel, spí v tichu, aby si odpočinul. Nikdo z nich nemusí ráno balit. Vím, jak je důležité, aby všichni v týmu byli spokojení, najedení, hydratovaní. Nešetřím na letenkách, na ubytování. Chci, aby i mechanici měli na dlouhých cestách pohodlí, aby si odpočinuli před závodem. Sice to stojí o něco víc, ale to neřeším. Vím, že se mi to vrátí.“
„Lidé z některých týmů spí už čtyři dny před závodem v bivaku, takže pak jsou přehřátí a naštvaní, když závod teprve začíná. To nechci. Dělám to jinak. Když se lidí po závodě zeptám, jestli to spolu dáme i za rok, říkají mi, že chtějí jet zase se mnou. To mě těší. Ověřil jsem si, že když lidem poskytnu dobré podmínky, odvádějí svou práci ne na 120, ale na 200 procent.“
„Hodně podobných informací jsem se snažil předávat třeba i Gábině Novotné. Nabádal jsem jí, ať si uvědomí, že mechanik je nejdůležitější člověk v jejím životě. Když s ním bude opravdová kámoška, rozkrájí se pro ni. Jezdec a mechanik musejí být kámoši na život a na smrt. Ale je na každém, jak s těmito informacemi naloží a co si vezme nebo nevezme k srdci.“
„Na Dakaru se potkáváme s dalšími týmy, ale často mám pocit, že i když jedeme stejný závod, každý vlastně děláme úplně jinou věc. My se snažíme dělat vše opravdu komplexně. Jsem puntičkář. Ale ono to nese ovoce. Lidé kolem nás to vidí.“
„Je to cítit třeba na přístupu KTM. Ta letos vyrobí padesát nových motorek a osm z nich dostanu já. Navíc máme pro Skylera [Howese] přislíbené i tovární tlumiče. Je to o kontaktech a o tom, jak vás lidé vnímají.“
Skyler Howes má dobře našlápnuto. Upozornil na sebe na Dakaru a na jaře pak na Morocco Desert Challenge. Sleduje ho KTM nějak víc?
„V únoru mi lidé od KTM řekli, že by nás v podstatě chtěli jako takovou farmu pro mladé jezdce. Kvůli tomu, jak fungujeme, ale roli v tom určitě hraje i Skyler a jeho výkony. Pokud jde o něj samotného, KTM určitě bude chtít vidět, co předvede na jednom dvou dalších Dakarech a v nějakých závodech mistrovství světa. Už teď ho ale podpoří. Pro Skylera získáme lepší techniku.“
„Je to tak, že KTM Dakaru dlouhá léta vládne, ale má další cíl. Chtěli by úplně zlikvidovat Hondu a Yamahu. Přáli by si, aby v top 10 byly jen KTM a Husqvarny. Proto nemusí za každou cenu získat dalšího jezdce do továrního týmu, ale radši podpoří někoho, kdo má reálnou šanci právě na umístění v první desítce.“
Být „farmou“ KTM zní zajímavě. Od února už uplynulo čtvrt roku. Posunula se jednání někam?
„Ano, uteklo dost času, proto jsem se snažil telefonovat a ptát se. Když mi někdo něco řekne, beru to vážně. Na druhou stranu je pravda, že ve velkých společnostech chvíli trvá, než se vše projedná, schválí a padne rozhodnutí.“
„Problém je, že pro Skylera je letošní sezona vlastně první v rally. Pořád se hodně učí. Teď za mnou přijede do Řecka a budeme čtrnáct dní společně trénovat.“
„Každopádně je to hodně zajímavý kluk. Lidsky je moc fajn a výborně zapadl do party v týmu. A je to velký závodník. Umí nejen jezdit, ale na rozdíl třeba ode mě víc používá hlavu. Na Dakaru za mnou přišel Sam Sunderland a ptal se, kde jsem ho našel. Říkal, že za ním jel celý den v dunách a nebyl schopen ho předjet.“
„Skyler je podobný typ jako Toby Price. Také vyrůstal na farmě uprostřed pouště, a tak se velmi brzy naučil v tomhle terénu jezdit a cítí se v něm jako ryba ve vodě.“
Musím se zeptat jako Sam Sunderland: Kde jste Skylera našel? Nebo si on našel Klymčiw Racing?
„Skyler jezdil asi od pěti let na Hondě a její tovární tým s ním v průběhu loňského roku komunikoval. Jednali o startu na Dakaru 2019, ale v září mu řekli, že pro něj místo mít nebudou. A nám pomohla pověst, kterou máme v Americe díky spolupráci s Billem Cognerem nebo Petrem Vlčkem. Ti Skylerovi náš tým doporučili.“
Dalším zajímavým členem týmu je Myunggul Ryu, který by se měl v lednu stát vůbec prvním Jihokorejcem na Dakaru. Jak se zrodila tato spolupráce a jak velké téma to je v Jižní Koreji?
„I v jeho případě zafungovalo doporučení od našich amerických přátel. Pro Jihokorejce to je velké haló. Ryu je několikanásobný mistr v enduru, začínal jako mechanik a lidé jeho příběh hodně sledují a jsou na něj pyšní.“
„Spolupráce s Jihokorejci je opravdu zajímavá. V některých věcech jsou jiní než my, ale jsou strašně pracovití a pořád se snaží kolem projektu něco vymýšlet. Hledají spojení mezi českými a korejskými firmami, vše řeší do nejmenších detailů. Velice dobře se s nimi domlouvá, co se řekne, to platí. Všichni znají Prahu! A vůbec nás nevnímají jako Východoevropany, ale jako Evropany. V září tam poletím na velkou akci, na které bude projekt prezentován. Už teď víme, že motorku po Dakaru odkoupí, aby ji dali do muzea. Je pro mě zadostiučinění, když z jejich strany cítím spokojenost a vidím, jak se jim vše kolem spolupráce a týmu líbí.“
Merzouga Rally, kde se Ryu kvalifikoval na Dakar, a Morocco Desert Challenge, kde Skyler zvítězil, se jely v dubnu. Kdy se Klymčiw Racing opět postaví na start nějakého závodu?
„Teď budeme do 16. června trénovat v Řecku, kam se znovu vrátíme od půlky srpna do půlky září. Na přelomu srpna a září tu pojedeme Serres Rally a pak už přijde říjnová Rallye du Maroc.“
Co vy a motorka? Předpokládám, že vaše ježdění po řeckých horách nejsou zrovna turistické vyjížďky…
„Včera to bylo poprvé po roce a půl, co jsem byl na motorce déle. Je to znát. Dlouho jsme tu bydleli, proto jednotlivé pasáže znám, projel jsem je mockrát. Je pravda, že teď mi trvají dvakrát třikrát déle než dřív.“
A co úvahy o návratu na Dakar v roli závodníka? Jak moc ve vás tenhle červík hlodá…
„Pořád nevím. Jsou dny, kdy se mi zasteskne. Nikdy jsme ježdění na motorce nebral jen jako svezení, vždycky jsem se snažil dobře zvládnout průjezd každou zatáčkou, každý skok. Jedno je ale jisté, kdybych se jednou vrátil, tak jedině v malle moto [viz níže]. Do Super Production už se nevrátím určitě. Jednak proto, že se znám a vím, že bych se zase snažil jet na hraně, a pak také kvůli tomu všemu obcházení pravidel. V male motto člověk nemůže jet takovou kládu, protože ví, že motorka musí vydržet celý závod bez zásadnějších oprav. I když i tam se najdou podvodníci. Ale to nemá cenu řešit. Takhle bychom si mohli zošklivovat cokoliv.“
Děkujeme za rozhovor.
Co je MALLE MOTO?
Jan Veselý absolvoval Dakar v malle moto už dvakrát © Red Bull Content Pool
Kategorie na Dakaru oficiálně označovaná jako Original by Motul je vypsána pro motocyklisty a čtyřkolkáře, kteří se soutěže zúčastní bez asistence a s minimálním vybavením. K dispozici mají jedinou bednu s nářadím, tašku s osobními věcmi náhradní kolo, pneumatiky a stan. Závodní stroje si servisují sami v uzavřeném prostoru, pomoc soupeřů z kategorie je povolená. Zázemí týmu nemohou využít ani pro přespání. I když s ohledem na čas strávený údržbou techniky a přípravou roadbooku na další etapu si spánku příliš nedopřejí.
Z českých jezdců absolvoval Dakar v kategorii malle moto dvakrát Jan Veselý. V letech 2018 a 2019 obsadil jedenácté místo, přestože letos odjel více než polovinu závodu se zlomenými žebry.
Kromě Ondřeje Klymčiwa nevylučuje někdy v budoucnu start na Dakaru v malle moto také Gabriela Novotná, která letos Dakar dokončila jako první česká motocyklistka.
