Jeden Dakar skončil, příprava na další Dakar začíná. Ale bude ještě nějaký? A pokud ano, jaký bude jeho formát? Ředitel slavné soutěže Etienne Lavigne připouští, že její budoucnost je nejistá. Pořádající Amaury Sport Organisation je pod tlakem.
Dakar 2019 se poprvé v historii uskutečnil v jediné zemi. Na poslední chvíli odřeklo spolupráci na příklad Chile, Ekvádor nebo Bolívie. Role hostitele se proto ujalo pouze Peru, ačkoliv i jednání s jeho představiteli probíhala všelijak, jen ne hladce. A nakonec to nebyl propadák. Z mnoha stran bylo slyšet, že to byl jeden z nejobtížnějších Dakarů minimálně od roku 2009, kdy se soutěž přesunula do Jižní Ameriky. Stejně tak ale byla nepřeslechnutelná kritika krátkých etap, jejich malé rozmanitosti a vícenásobného použití stejných úseků trati.
Přesto Etienne Lavigne s viditelnou úlevou říká: „Nejdůležitější je, že to proběhlo dobře. Tentokrát to bylo od začátku mimořádně komplikované, protože řada potencionálních hostitelských zemí nám spolupráci odřekla. Od dubna do srpna loňského roku jsme prožívali turbulentní měsíce. Nevěděli jsme, na čem máme pracovat. V červenci jsme vůbec netušili, jak velký zájem bude ze strany účastníků. Nejlepším překvapením proto byl jejich vysoký počet.“
Je pravda, že počet 334 přihlášených strojů je srovnatelný s předchozími ročníky. Nová však byla trať limitovaná možnostmi jediné země.
Kratší Dakar nevadí
„Soutěž měla nový formát s deseti etapami a jela se prakticky v jediném terénu,“ rekapituluje Lavigne. A to je pravda. Automobily absolvovaly celkem 5600 kilometrů, z nichž se přes 2960 jelo v rámci rychlostních zkoušek. Motocyklisté strávili za řídítky ještě o něco méně. Jenže jihoamerické Dakary v předchozích letech měřily okolo 9000 kilometrů a také v tom spočívala jejich náročnost i kouzlo.
Podle Lavigneho ale není délka trasy tím nejpodstatnějším: „Kritiku chápu, ale kvalita tratě není zaručena jen samotnými kilometry. Tentokrát byly etapy kratší, ale techničtější a intenzivnější. Byl to také autentický a náročný Dakar, ačkoliv se od předchozích ročníků lišil. Navzdory kratším etapám to byl skvělý závod.“
Ideálně tři země
Co dál, to však v tuto chvíli zřejmě přesně neví ani ředitel soutěže: „Bohužel, v tuto chvíli nedokážu odhadnout, jaká bude budoucnost Dakaru. Rád bych už teď prozradil, kde se pojede v roce 2020, ale těžko mohu mluvit o věcech, které nevím. Pro organizátory takového podniku, ať už v tomto formátu, nebo delšího, je situace mimořádně obtížná, protože máme jen málo času. Nicméně pokud bych měl každý rok dát Dakar dohromady během pouhých šesti měsíců, musel bych změnit zaměstnání, neboť v takovém případě jste pod enormním tlakem.“
Amaury Sport Organisation nicméně usiluje o návrat k modelu, který zahrnuje průjezd třemi zeměmi.
„Pro mě je ideální podoba, jakou měl Dakar v roce 2018,“ pokračuje Lavigne. „Tři země, tři různá prostředí, různorodé etapy. Rád bych opět měl tento koktejl s několika ingrediencemi. Jen tak můžeme závodníky více překvapovat.“
Sbohem Jižní Ameriko?
„Situace v Jižní Americe se za posledních několik let dramaticky a negativně změnila,“ připomíná dakarský šéf. „Do roku 2016 nebo 2017 projevovaly země nadšený zájem o hostitelství, ale dnes panují v Argentině, Chile nebo Peru takové ekonomické podmínky, na jejichž základě se jen obtížně odhadují úmysly politických představitelů. Všechny země mají svůj vnitřní kalendář, který s tím naším úplně nesouzní. Navíc Dakar je sportovní podnik a ani jeho mediální ohlas není pro politické leadery dostatečným argumentem, pokud musí omezovat výdaje.“
„Pravdou je, že během tří čtyř měsíců bychom měli představit první koncept trati 42. ročníku a také další detaily plánu týkajícího se střednědobé budoucnosti podniku. Partneři, sponzoři a účastníci chtějí mít jasno.“
„Pokud nepřijdeme na to, jak situaci zlepšit, pak se budeme muset vydat jiným směrem. Když se vydáte nějakou cestou a v určitou chvíli se dostanete do situace, kdy už nemůžete dělat věci správně, musíte změnit kurs. V žádném případě si nemůžeme dovolit, abychom se dostali do stejné situace jako v uplynulých měsících. Negativní titulky, jako byly třeba ty o odřeknutí hostitelství ze strany jihoamerických zemí, by Dakar a jeho organizátory poškodily.“
„Máme z toho bolehlav, protože musíme mimořádně rychle sestavit strategii, na jejímž základě zjistíme, zda je mezi zeměmi zájem o hostitelství, nebo ne. A pokud ne, pak se pojďme podívat, kam se vydáme. Musíme rychle znovu získat energii.“
Nezbývá než doufat, že nejpozději na přelomu března a dubna začnou přinejmenším některé otazníky nahrazovat konkrétní odpovědi. Do té doby si ale nejspíš budeme muset počkat.
