Pro Anastasiji Nifontovou a Gabrielu Novotnou skončila Silk Way Rally 2019 předčasně už ve čtvrté etapě. Obě motocyklistky havarovaly a utrpěly zranění. Na trati rychlostní zkoušky se několikrát potkaly. Ruská závodnice události velmi detailně popsala.
„První mongolská speciálka mě trochu znepokojila. Po dlouhém spojovacím úseku a přejezdu hranic jsem se na start postavila unavená a celou erzetu jsem byla velice důsledná, protože na takových tratích jsem dlouho nejela. Místy cesta připomínala startovací dráhu, otáčky stoupaly až do omezovače. Ubrat plyn a odvrátit pozornost od cesty mě nutila jen častá upozornění v roadbooku na nebezpečná místa.“
„V cíli jsem nebyla zrovna v nejlepším duševním rozpoložení. Uvnitř jsem měla jakýsi divný pocit, který jsem se snažila ze všech sil zahnat. Abyste mi rozuměli, bylo mi tak nepříjemně, že jsem ani nedala žádnou zprávu na sociální sítě, ačkoliv jindy to beru v jakémkoliv rozpoložení jako nezbytnost.“
„Ale druhý den jsem si uspořádala myšlenky a jela s mnohem větší sebedůvěrou. Na padesátém kilometru jsem viděla stát u cesty Gabrielu Novotnou, která se zoufale prala s předním kolem s absolutně rozpletenými dráty. Rozhodla jsem se jí pomoct, jak jen dokážu, ačkoliv jsme soupeřky a tohle byla příležitost, jak smazat ztrátu, kterou jsem nabrala při svém dobrodružství v louži.“
„Začaly jsme dráty dotahovat kleštěmi. Pak jsem uviděla přijíždět Mongola, zastavila jsem ho a on nám poskytl klíč na špice. Hned to bylo veselejší. Pomohla jsem jí se špicemi, jak jen jsem uměla. Ztratila jsem přibližně dvacet minut a před odjezdem jsem ji varovala, aby nejela rychle, protože kolo nebylo vyvážené a špice nebyly přišroubované úplně spolehlivě.“
„Stačila jsem ujet asi sto metrů, když kolem mě Gabriela proletěla na plný plyn a ‚nakrmila‘ mě prachem a malými kamínky. Trochu mě to překvapilo, předjela jsem ji a pokračovala dál. Po několika kilometrech nás dojel Nasser [Al-Attiyah] se svou Toyotou. Protože prach byl velmi hustý, uhnula jsem na stranu cesty a pustila jsem ho. Prakticky jsem zastavila, abych v prachu neriskovala.“
„Než se prach rozptýlil, Gabi se přede mnou znovu ponořila do oblaku prachu s minimální viditelností. Nechme stranou, že to není úplně v pořádku podle rallyové etiky. Člověk, kterému pomohli, obvykle pouští svého pomocníka dopředu a sám se vpřed nedere. Podle mě to bylo jednoduše neuvážené s ohledem na její poškozené kolo. Ale majitel je pán. Když prach zmizel, předjela jsem ji a už se neohlížela.“
„Šest kilometrů před tankovací zónou jsem u trati viděla stát Sašu Maximova. Došel mu benzin. Ani na něj jsem se nemohla vykašlat. Patnáct až dvacet minut jsme společně odmontovávali olejovou vanu a přední nádrž, abych se s ním mohla podělit o benzin.“
„Hned za námi přijela na dotankování zjevně pomačkaná Gabriela se slušně potlučeným motocyklem. Ukázalo se, že upadla kvůli rozviklanému přednímu kolu.“
„Po dotankování jsem vyrazila do druhé části speciálky docela energicky. Rychlosti jsem přivykla natolik, že ve chvíli, kdy se mi zdálo, že jedu hrozně pomalu, ukazoval tachometr okolo 110 km/h. Místy jsem ‚Chlapečka‘ hnala až 161 km/h.“
„Devět kilometrů za tankovačkou bylo v roadbooku značené rozcestí а další poznámka se týkala špatně viditelné jámy po 300 metrech. Nestihla jsem se podívat do roadbooku a ta jáma byla vidět až na poslední chvíli. Najednou a úplně nečekaně se přede mnou objevil sráz výmolu. Ani jsem nestihla přibrzdit. Jen jsem v poslední chvíli přidala plyn, abych aspoň trochu odlehčila vidlici a nevletěla do jámy předním kolem. Výsledkem byl náraz olejovou vanou o okraj jámy, nakopnutí zadní částí a můj přelet nad motorkou v kosmických výšinách.“
„Nejdřív jsem ucítila bolest v dolní části zad, pak se ozvala ruka a hlava. Měla jsem štěstí, že právě na tomto místě byli organizátoři, kteří hned přivolali pomoc, a vrtulník s lékaři přiletěl okamžitě. S nimi přiletěl i [ředitel soutěže] Vladimir Čagin, který se nejprve ujal role zdravotního bratra a na mou žádost pak i v roli reportéra nafotil ze všech stran místo havárie. Smál se, že i v takovém stavu myslím na práci.“
„Lékař mě prohmatal a zkoumal i klíční kost, která mě však v té chvíli z nějakého důvodu nebolela. Proto byla naděje, že kosti jsou celé. Jenže když mi ve zdravotnickém centru v bivaku udělali rentgen a ultrazvuk, ukázalo se, že klíční kost je zlomená vejpůl, navíc se slušně posunula. Praskla také nějaká mezižeberní chrupavka, znovu jsem si poškodila vazy palce na levé ruce, levá ruka je samá modřina, kousla jsem se do jazyka, modřiny mám i na hlavě, bolí mě záda, levá čelist a mám lehký otřes mozku. Domnívám se, že s ohledem na všechny okolnosti, rychlost i délku letu, jsem dopadla ještě dobře.“
