Osmnáctkrát za sebou. Tolik dakarských vítězství má na kontě značka KTM. A chce přidat devatenácté. Smyčka, kterou kolem ní nervózně utahují další tovární týmy, se už několik let stahuje. Ale jezdci KTM zatím pokaždé projevili ryzí instinkt šampionů. Jak tomu bude v roce 2020?
Ať vyhraje kdokoli, bude to velkolepá podívaná. Šest továrních týmů se soupiskami plnými toho nejlepšího, co lze v maratonských soutěžích ve světě najít – na rozdíl od kategorie automobilů a kamionů tady nikdo ze světové jezdecké špičky nechybí. Honda, Yamaha, Husqvarna, Sherco a Hero touží po skalpu tovární KTM jako nikdy předtím. Stejnou větu jsem ale psal vloni, předloni, před dvěma, třemi lety… a vítězný beduín pokaždé putoval do Mattighofenu.
Trumfy stále drží KTM
Je to dlouholetá koncepční práce na vrcholu komplexnost a taktická vyzrálost týmu i jezdců bez zjevných slabin, byť po odchodu Marca Comy a Cyrila Desprese nemáme v jedné stopě ikonické postavy jejich či dříve Peterhanselova kalibru. Snažení jezdců Hondy a Yamahy totiž nápadně připomíná to, které praktikoval Heinz Kinigadner proti „Stéphanovi Velikému“ v letech devadesátých.
Jenže soupeři jsou svému cíli stále blíž a rychlostně za dakarskými vládci nijak nezaostávají – (zatím?) chybí snad jen ten příslovečný vítězný instinkt v pravou chvíli… Třeba jako vloni, kdy do předposledního dne vedl Ricky Brabec na Hondě, ale poté, co mu dodýchal motor, si jezdci KTM vysloužili čísla 1, 2 a 3 na startovní listinu roku 2020.
Aby nevznikla mýlka, KTM jde do dakarského klání silná úplně stejně jako kdykoli předtím. Trojice dakarských šampionů Toby Price (ten je hned dvojnásobný), Matthias Walkner a Sam Sunderland jede s cílem vyhrát, jinak tomu ani být nemůže, a Jordi Viladoms vede svou sestavu velmi koncepčně. Doplní je ještě dvojice pomocníků, Argentinec Luciano Benavides (mladší bratr slavnějšího Kevina, jedoucího na tovární Hondě) a Portugalec Mário Patrão, následovník slavnějších motocyklových krajanů na Dakaru.
Trojice vyzyvatelů
V patách jim bude znovu tovární tým Hondy v barvách Monsteru. Cíle nemůže mít jiné. Joan Barreda, už několik let nejrychlejší dakarský motocyklista, má na svém kontě 23 etapových prvenství, nejvíc z aktivních motocyklových jezdců. Jenže z nic vytěžil pouze jedno páté místo v celkovém pořadí, o zbytek ho připravily vesměs vlastní chyby. Tak snad letos?
Po loňské hořké pilulce (slzy do kamery nad nepojízdnou motorkou při loučení s prvním místem i s Dakarem samotným nebyly nijak hrané) jede na vítězství i Ricky Brabec a nejinak to cítí i Kevin Benavides, který letos poprvé opouští své tradiční číslo 47 a na štítku bude mít nalepenou sedmičku. Trojici podpoří ještě Chilen José Ignacio Cornejo a Jihoafričan Aaron Maré.
Modrý tovární tým Yamahy (letos premiérově s přispěním „monsteří“ zeleně) pojede na dvojici francouzských mušketýrů Adriena Van Beverena a Xaviera de Soultraita. I oni už vyhrávali etapy a Van Beveren se na okamžik ocitl ve velmi komfortním vedení v přetěžkém ročníku 2018, ale záhy skončil na zemi a zranění mu vystavilo stopku. Francouze doplní výborný Argetinec Franco Caimi a jako podpora Brit Jamie McCanney.
Nezapomínejme ani na tovární Husqvarnu, i přes jasnou technickou příbuznost s KTM. Co jiného než nejvyšší cíle očekávat od Chilana Pabla Quintanilly a trochu podceňovaného, leč rychlého Američana Andrewa Shorta, vítěze říjnové Rallye du Maroc, na níž byla přítomna kompletní jezdecká špička.
Černí koně
Dát o sobě vědět bude chtít Sherco, přestože těsně před soutěží ze sestavy francouzského týmu vypadl kvůli zranění kolene výborný Michael Metge. Francouze na poslední chvíli nahradil jeho bratr Adrien. Bez ambicí rozhodně není ani stále se lepšící Hero. Indicko-německý tým na jaře angažoval velezkušeného a dříve mnohými zraněními sužovaného Portugalce Paula Gonçalvese, jehož doplní krajan Joaquim Rodrigues a velmi dobrý Španěl Oriol Mena.
A tímhle celým kolotočem se bude pokoušet míchat sestava kvalitních soukromníků na špičkově postavených strojích. Španělka Laia Sanz osedlá tovární KTM tentokrát pod domácí značkou GasGas, připraveni útočit jsou Štefan Svitko, Ivan Jakeš a konec konců i náš Milan Engel. Mezi špičkovými borci z továrních týmů to budou mít nicméně velice těžké.
Půltucet Čechů
S tím souvisejí i ambice českých závodníků. Milana Engela, už dostatečně zkušeného, jsme již zmínili. Loňské patnácté místo je pro zkušeného jezdce endura vytouženou metou i letos a značkou dakarské extratřídy.
Jan Brabec má k dispozici novou KTM a pouze stabilními výkony se může prokousat výše. Těžké zranění z testování v Tunisku nicméně významně narušilo jeho přípravu, reálně však může Brabec směřovat kamsi na první dvacítku.
S napětím očekáváme start Martina Michka – protože jede poprvé, odstartuje s vysokým startovním číslem. Jako vynikající motokrosař asi nebude postrádat rychlost, ale v dlouhém a navigačně náročném Dakaru ho k úspěchu dovede jen trpělivé tempo s postupným sbíráním zkušeností.
Petr Vlček jako zkušený soukromník chce vylepšit své dosavadní dakarské maximum (dvakrát 47.), přestože poprvé pojede v kategorii bez asistence. V malle moto pojedou svůj specifický závod také Jan Veselý a Roman Krejčí. Mimochodem, u Krejčího už patrně zapadla prachem jeho skvělá premiéra v roce 2010, kdy nahlédl hned napoprvé do první třicítky. I pořadatelé zapomínají, a tak Roman „vyfasoval“ vysoké číslo 144.
Čtyřkolky: nové rozložení sil
Tato dříve téměř výsostně jihoamerická kategorie přestěhováním soutěže na Arabský poloostrov významně utrpěla. I počet účastníků je menší – pro Jihoameričany je Saúdská Arábie zkrátka daleko. O to zajímavější je výchozí pozice pro ostatní jezdce. Nikdo se nebude moci opřít o domácí trénink a znalost místních terénů.
Chilan Ignacio Casale i velezkušený Polák Rafał Sonik jsou nicméně favority, k nimž by rád patřil i Tomáš Kubiena, byť musel poněkud změnit koncepci svého stroje (kyvná zadní vidlice namísto nezávislého zavěšení a méně výkonný motor Yamaha namísto KTM). Ambicí Zdeňka Tůmy je dokončit soutěž a jakékoli umístění okolo první desítky bude velkým plusem.
