Vítěznou sérii Kamazu prodloužil Karginov. Macík pátý

Svůj triumf na Rally Dakar 2020 v kategorii kamionů stvrdil Andrej Karginov sedmým etapovým vítězstvím. Ruský jezdec ovládl nejprestižnější maratonskou rally podruhé. Tým Kamaz vyhrál počtvrté v řadě.

[poslední aktualizace 17. 1. 2020, 18:38]

Andrej Karginov, Andrej Mokjejev a Igor Leonov prožili naprosto odlišný Dakar než před rokem, kdy se soutěž loučila s Jižní Amerikou. Tehdy ruská posádka opouštěla Peru po diskvalifikaci s pocitem hořkosti.

Ze Saúdské Arábie si Rusové odvezou podstatně příjemnější vzpomínky. Od čtvrtého dne vedli, jen dvakrát se v hodnocení etap nevešli mezi trojici nejlepších a v celkovém hodnocení zvítězili s téměř třičtvrtěhodinovým náskokem před týmovými kolegy Antonem Šibalovem, Dmitrijem Nikitinem a Ivanem Tatarinovem.

Karginovova posádka střídá na dakarském trůnu Eduarda Nikolajeva, Jevgenije Jakovleva a Vladimira Rybakova, kteří vládli třem předchozím ročníkům. Karginov a Mokjejev se z dakarského zlata společně radovali už v roce 2014. Mokjejev však vyhrál Dakar už počtvrté. V letech 2005 a 2009 byl palubním mechanikem vítězné posádky Firdause Kabirova. Naopak jméno Igora Leonova se dnes na seznamu vítězů objevuje poprvé.

„Bylo pro nás důležité, abychom potvrdili pozici týmu Kamaz-Master v kategorii kamionů a abychom v nové destinaci demonstrovali přednosti ruské techniky. Jsem rád, že náš tým opět zvítězil a udělal radost svým fanouškům v Rusku i ve světě,“ říká Andrej Karginov.

Spokojený může být i Šibalov, který v sestavě Kamazu dostal přednost před Ajratem Mardějevem a důvěru vedení týmu rozhodně nezklamal. Kamaz vyhrál Dakar už posedmnácté, za posledních dvacet let byl poražen jen čtyřikrát.

Druhé pódium pro MAZ

Úspěšnou dakarskou premiéru zaznamenal nový kapotový MAZ 6440RR, s nímž posádka Sergeje Vjazoviče vyhrála druhou etapu a ujala se vedení, které udržela ještě následující den. Nakonec Bělorusům patří třetí místo. Tovární tým MAZ-Sportauto se na Dakaru prosadil na stupně vítězů podruhé. Před dvěma lety vybojoval Vjazovič druhé místo ještě za volantem modelu 5309RR s trambusovou kabinou.

Macík nejlepší ze soukromníků

Martin Macík zopakoval pátým místem své dakarské maximum a také maximum českých truckerů z posledních let. Sedlčanský Big Shock Racing už na jaře představil nové Iveco Powerstar, na jehož vývoji dále pracoval při testech v Tunisku a na závodech ve Španělsku, Polsku a Maroku. Dobře vyzkoušená technika držela. Posádku Martin Macík, František Tomášek, David Švanda přibrzdilo jen několik defektů, s nimiž však měli problémy i další závodníci jak v kategorii kamionů, tak s automobily. Etapovým maximem Macíkovy posádky jsou dvě čtvrtá místa, třikrát se žluté Iveco do první desítky nevešlo.

„Jsme v cíli a já i tým jsme spokojení. Jeli jsme na celkový výsledek v klidu a vyrovnaně. Povedlo se, jsme pátí celkově, zdraví a spokojení,“ těší Martina Macíka. „Musím pochválit kluky v kabině. František navigoval geniálně, nebloudili jsme, byl si jistý. David si dokázal poradit kdykoliv to bylo potřeba. V boudě bylo veselo. Kluci mechanici dřeli dnem i nocí, i jim paří velký dík. Celý tým šlapal jako hodinky, přitom byla pořád dobrá nálada. Karel fungoval krásně, závěrečné těžké duny proplul naprosto hladce.“

Další Češi byli vidět

Technické problémy v předposlední etapě připravily o lepší umístění Aleše Lopraise, Khalida Alkendiho a Petra Pokoru s Pragou, stejně jako Martina Šoltyse, Davida Schovánka a Tomáše Šikolu s Tatrou. V obou týmech však snadno najdou pozitiva.

Instaforex Loprais Team v závodních podmínkách důkladně otestoval zbrusu novou techniku a ví, jakým směrem se vydat při jejím dalším vývoji. Navzdory nižšímu výkonu motoru se červeno-bílá Praga až na jedinou výjimku ve všech etapách prosadila do první desítky, jednou byla dokonce třetí.

„Před Dakarem jsem se bál, že nám z auta budou upadávat věci, praskat chladiče nebo se nebude dostatečně chladit,“ přiznává palubní mechanik Petr Pokora. „To se nepotvrdilo. Upadla nám jen část výfuku, což nás ale ve výsledku stálo pouze nějakých pět minut. S tím jsem spokojen. Naopak mě překvapily problémy s turbodmychadlem, které jsme měnili nebo opravovali každý den. To jsem nečekal, protože motor i elektronika jsou vyzkoušené a od dodavatele jsme měli informaci, že s tím není vůbec žádná starost a že ho jen preventivně vyměníme v polovině závodu.“

„Na druhou stranu je pravda, že jsme neměli dost času na řádné otestování techniky v podmínkách, v jakých se Dakar jede. Roli hraje spousta faktorů. Nadmořská výška, teplota a vlhkost vzduchu, zástavba v autě, a hlavně automatická převodovka.“

„Před prvním Dakarem jsem chtěl projet cílem, což se nepodařilo. Podruhé to samé. Potřetí to bylo páté místo, tak jsem chtěl a věřil v lepší umístění. Ale to je Dakar. Takže jsem v podstatě spokojený i nespokojený zároveň. Teď zkrátka víme, na čem dál zapracovat a jak naši jinak skvělou Pragu doladit. A pak nezbývá než vyrazit na Dakar zase za rok a udělat ještě víc než letos. Teď se ale hlavně těším na rodinu, která mě v tomhle bláznivém snu podporuje,“ vzkazuje Plzeňan, jemuž v bivaku nikdo neřekne jinak než Butul.

Pro Martina Šoltyse je i jedenácté místo dosud nejlepším výsledkem kariéry. To samé platí také o pátém čase, resp. šestém místě v úvodní etapě.

A úspěch si na Dakaru 2020 připsal i ostravský tým Fesh Fesh, jehož Tatru Jamal dovedl do cíle na devátém místě Patrice Garrouste s polským navigátorem Szymonem Gospodarczykem a českým palubním mechanikem Petrem Vojkovským. Robert Szustkowski, Jarosław Kazberuk a Filip Škrobánek skončili s druhým Jamalem osmnáctí.