Na Dakaru 2020 měl Martin Michek téměř na dosah metu, kterou si sám před premiérou na nejslavnější pouštní rally světa vytyčil. Na trofej pro nováčka roku sice nakonec nedosáhl, přesto o sobě dal vědět. A věří, že tak udělal první krok na cestě do továrního týmu.
Český trh s motocykly má své limity, a proto mezi mnohými zainteresovanými dlouhodobě převládá názor, že čeští motocyklisté se mohou do plnohodnotného továrního týmu v cross-country rally dostat jen těžko. Jenže Ross Branch ukázal, že životní šanci si mohou vysloužit i jezdci s opravdu neobvyklým pasem. Botswaňana, který loni na Dakaru ovládl hodnocení nováčků a letos vyhrál jednu z etap, na jaře angažoval tovární tým Yamahy.
Martin Michek si tovární angažmá stanovil jako jeden z dlouhodobějších cílů už před svou dakarskou premiérou. A také díky Branchovu příkladu věří svému snu opět o něco víc.
„Na Dakaru jsem Branche registroval, protože v některých etapách byl opravdu rychlý. Dakar jel podruhé, už věděl, o čem to je, a šel si za svým cílem,“ míní Martin Michek. „Myslím si, že i fabriky vnímají, když někdo předvádí podobné výkony. Takový jezdec na místo u Yamahy podle mě patří.“
„Věřím, že stejnou cestou může jít každý sportovec, který závodění dává maximum a pouští se do něj s pílí, úsilím a vidinou nějaké budoucnosti,“ nepochybuje úspěšný motokrosař, který při dakarské premiéře obsadil třiadvacáté místo v kategorii motocyklů a třetí mezi debutanty. V hodnocení pěti z jedenácti etap se prosadil do druhé desítky.
Výsledky nestačí
Ovšem ani u zmíněné Yamahy nezáleží jen na dosažených výsledcích, nasazení nebo talentu. Obě nové akvizice (společně s Branchem tým angažoval Američana Andrewa Shorta) s sebou do týmu přivedly také silné osobní sponzory.
„Kvůli koronaviru prožíváme špatnou dobu, ale doufám, že se vše co nejrychleji vrátí do starých kolejí. Dakar je i o penězích, které je potřeba přinést do týmu, aby se o vás dobře postaral. Není to tak jednoduché. Fanoušci si občas myslím, že závodník získá místo, protože je dobrý, a pak už jen jede a je zaplacený. Tak to bohužel nefunguje,“ popisuje 32letý rodák z Českých Budějovic.
„Řekl bych, že je to stejné jako investice do rozjíždějícího se podnikání. Jako když si automechanik zařídí dílnu. To jsem na svém prvním Dakaru udělal i já, ale určitě bych chtěl, aby se to obrátilo, protože výsledek byl dobrý. Dokázal jsem jezdit okolo patnáctého místa, z čehož byli u vytržení asi všichni. Určitě bych toho chtěl využít a jít třeba v Branchových stopách, protože člověk se chce posouvat pořád dál. Myslím si, že hodně lidí ve mně vidí potenciál, a já bych toho chtěl využít.“
Nebýt pandemie koronaviru, soustředil by se Michek v těchto měsících na motokros. Ovšem začátek sezony byl odložen, a tak je prostor především na přípravu.
„Teď je pravý čas, aby na sobě člověk makal. Všechno se trošičku uvolnilo, sportoviště se otevřela, nezávodí se, nemusíme nikam cestovat, a tak můžeme opravdu dřít. Rozhodně nechci tyto týdny prospat, alespoň pokud jde o jízdu na motorce,“ říká jezdec týmu Orion – Moto Racing Group.
Překonat propast
Michek má na svém kontě zatím jen čtyři starty v cross-country rally a sám ví, že potřebuje získat více zkušeností s navigací v obtížných podmínkách. Jenže právě tento aspekt maratonských závodů se v Česku plnohodnotně trénovat nedá a plány týmu Orion – MRG vzaly za své v důsledku restrikcí týkajících se cestování.
„Na rovinu řeknu, že nejsem žádný super navigátor. Super navigátor je ten, kdo dokáže odstartovat do etapy mezi prvními pěti a v první pětce taky dojede. My ostatní se snažíme koukat do roadbooku, ale máme tam i vyjeté koleje, které nás vedou. To je úplně něco jiného než v podání absolutní špičky. Před těmi kluky smekám. Před sebou mám v tomto ohledu šílenou propast, kterou je potřeba vyplnit. Musíme se nad tím zamyslet a něco pro to dělat. Myslím si, že nikdo z nás, kteří jsme s týmem MRG absolvovali letošní Dakar, ještě nemá navigaci úplně ‚zmáklou‘. Je potřeba, abychom s týmem vyjeli někam do světa. Doufám, že se sport brzy nadýchne, svět se otevře a že s týmem MRG budeme vymýšlet nějaké aktivity, protože je to na místě.“
Kudy dál?
Martin Michek loni s týmem MRG uzavřel tříletou smlouvu. Jenže po Dakaru 2020 nepůsobil vždy úplně spokojeně. Z jeho projevu bylo nejednou cítit určité rozladění kvůli předposlední etapě, na jejíž trati mu došel benzin několik kilometrů před tankovací zónou. Přestože se jednalo o druhou část maratonské etapy, před kterou jezdci nocovali v uzavřeném bivaku a daleko od svých týmů, z Michkových slov je dodnes patrné, že problém přičítá především nedostatku informací ze strany týmu.
„Byl to první Dakar, byl jsem plný emocí. V jedenácté etapě mi došel benzin, ale nebyl jsem v tom sám, i když jsme před startem všichni tankovali do plna. Je potřeba dávat větší a lepší informace,“ přeje si Michek.
Jezdcovy nebojácně deklarované výsledkové ambice možná už nyní o pověstný chlup převyšují možnosti soukromé stáje a občas nejsou úplně v souladu s názorem manažera týmu Ervína Krajčoviče, jenž své svěřence na základě vlastních dakarských zkušeností nabádá k pokoře vůči cross-country rally a postupnému získávání zkušeností. Proto se nabízí otázka, v jakých barvách se Michek na Dakaru představí příště…
„Myslím, že teď je důležité, aby se všechno znovu nastartovalo. Ekonomika, sport, různé akce. Potom bude potřeba hledět dál a hledat nějaké cesty. Tovární týmy pochopitelně koukají na výsledek a privátní týmy nemohou fabrikám stačit. To prostě nelze. I když mají i fabriky někdy technické problémy, jejich technika je pořád absolutně někde jinde.“
„S ohledem na celkovou situaci jsem se teď víc věnoval motokrosu, takže s týmem sice jsem v kontaktu, ale ten není tak úzký jako před Dakarem. Všechno se posouvá, nikdo neví, co se bude dít, takže na konkrétní plány je ještě hrozně brzy.“
„I když to možná vypadá hodně nadneseně, já mám závodnické srdce a nikdy nepřemýšlím nad závody tím způsobem, že se jedu zúčastnit. Vždycky mě bude štvát, když přede mnou bude první o vteřinu. A když budu desátý, pak přede mnou bude devět lidí. To je devětkrát větší naštvání. Já se chci posouvat dál. Vím, že jsme se koukli do první desítky [Michkovým maximem na Dakaru 2020 bylo jedenácté místo v sedmé etapě, pozn. autora], takže proč bychom se nemohli kouknout do první pětky? Chci posouvat své hranice a uvidíme, jak se to vše seskupí.“
„Hlavní otázkou jsou dnes jako v každém motoristickém sportu finance. Uvidíme, jak se to vyvine v této oblasti. Podle toho budeme postupovat dál. Je to všechno o tom, abychom se přibližovali fabrikám. Jít stejnou cestou jako Branch? Proč ne?! Být v továrním týmu je snem každého závodníka,“ uzavírá Martin Michek.
