Motocyklista Jan Brabec prožil turbulentní, náročný a vyčerpávající rok. Loni v květnu utrpěl při havárii během afrického testování několik nepříjemných zranění, z nichž se dlouho zotavoval. Před Dakarem proto nestihl natrénovat tolik, kolik by potřeboval, a po fyzické stránce zdaleka nebyl v ideální kondici. Přesto prokázal vůli bojovníka a svůj třetí Dakar dokončil. Šťastný konec? Nikoliv.
Následoval poměrně vyhrocený rozchod s týmem, jehož barvy dosud hájil. Počátkem března pak Jan Brabec podstoupil poslední plánovanou operaci a po ní závěrečnou fázi rekonvalescence. Ovšem svůj sen o dakarském úspěchu moravský motorkář neopustil. Naopak. S rodinou v zádech se připravuje na čtvrtý start a míří vysoko. Pro DAKARMANII dobrý důvod, abychom čerstvě sedmatřicetiletého závodníka vyzpovídali.
Honzo, s ohledem na to, co se stalo loni, vám dal poslední Dakar hodně zabrat. Pojďme se na to podívat s několikaměsíčním odstupem. Ani teď nelitujete, že jste letošní ročník nevynechal?
„Absolutně ne. I když jsem byl rozbitý na kaši, řekl jsem si, že to prostě zvládnu a že se dokážu na Dakar nachystat i za tak krátkou dobu. Byla to pro mě výzva a něco nového. Chtěl jsem do toho jít, i když jsem před závodem dostal zánět šlach a nic jsem nenajel. Už po druhé nebo třetí etapě jsem věděl, že musím zařadit zpátečku, přesto jsem se pohyboval kolem třicátého místa, dokud jsem nedostal penalizaci za zlomená řídítka. Ale pro mě to bylo o tom, že jsem vstal z mrtvých a dojel Dakar. I když tam ten výsledek nebyl, věděl jsem, že jsem pro to udělal, co jsem mohl.“
Dá se vůbec popsat, jak jste se po Dakaru cítil po fyzické stránce?
„Tělo bylo úplně vyčerpané. Ze všeho. Z léčení, z tréninku, do něhož jsem se pustil hned, jak to jen trochu šlo, a potom z Dakaru jako takového. Nechal jsem ho úplně odpočívat, protože jsem na začátku března ještě musel na vyndání železa z kolene. Po operaci jsem začal pomaličku chodit. Teď chodím na fyzioterapii, abych měl obě nohy správně, a snažím se připravovat na Dakar tak, jak by to mělo vypadat.“
Po Dakaru jsme všichni registrovali roztržku mezi vámi a týmem Big Shock Racing. Žádné oficiální zprávy o vašem rozchodu jsme se nedočkali, ale předpokládám, že členem BSR už nejste…
„Předpokládáte správně. Jedu za svůj tým, za Strojrent, a jsem naprosto spokojený. Trenéra mi dělá táta, který mě v minulosti trénoval celé roky a pomohl mi k výborným výsledkům. Proto jsme se domluvili, že to zase dáme dohromady. Mám z toho radost.“
Co pro vás znamenal odchod od Big Shock Racingu po stránce materiálního zajištění týmu? Musel jste si nyní pořídit nové zázemí, nebo jste stejně i pod hlavičkou tohoto týmu využíval vlastní doprovodné auto a další vybavení?
„Všechno bylo mé, respektive tátova Strojrentu. Poplatky a vše ostatní jsme si také platili sami. V Big Shock Racingu jsem v podstatě hrál jen takového kašpárka. Bylo to jen takové divadlo.“
Vybavuji si tiskovou konferenci před Dakarem 2019, kdy jste s Martinem Macíkem mladším vzpomínali, jak každého z vás kdysi zaujaly výstupy toho druhého na sociálních sítích, a pochvalovali jste si, že jste stejná krevní skupina. Tohle se tedy vytratilo?
„Jo. Úplně. Řeknu to takhle. Když se celý rok snažíte dřít, abyste nějak zajel Dakar nebo motokrosy, k nimž se teď zase vracím, pak jste čtyřikrát týdně na motorce a šestkrát týdně máte tréninky pod dohledem. Je to náročné. Ale já to dělám raději než některé aktivity, které bylo potřeba absolvovat s Big Shock Racingem, ačkoliv některé z nich byly absolutně nesmyslné. Ale že jsem se pro ně rozhodl, to byla čistě moje chyba. Z chyby jsem se ponaučil a vím, že mám jít zase dál. Pro mě to je uzavřená věc. Už bych se k tomu nevracel.“
Souhlasím, nechme minulost – byť nedávnou – spát a raději se vraťme k vám a cestě na další Dakar. Už jsme probrali, jak jste se cítil po Dakaru, ale jak jste na tom teď?
„Cítím se výborně. Fakt výborně. Konečně jsem ze sebe vypotil veškeré hnusy po narkózách a z nemocnic. Hodně teď makám na motokrosové motorce, což my zase pomůže na ‚dakarku‘. Začíná červenec a už mám najeto strašně moc na motorce i na kole. Teď jsem byl za Štefanem Svitkem, s nímž tak nějak kujeme pikle dohromady. Všechno konzultujeme a pomáháme si v tréninku, abychom se vytáhli ještě výš. Lidsky jsme si sedli a tréninky s ním dávají smysl.“
„Mám za sebou i první motokrosové závody, na kterých jsem ale ještě nejel na sto procent. Zatím trénuji dva měsíce. Chci jít postupně a s rozumem se dostávat nahoru. Ještě potřebuji shodit pár kil, která jsem nabral po operacích, abych se na motorce zase cítil dobře. Za měsíc pojedu první velký motokrosový mistrák a ten už bych chtěl jet tak, jak jsem býval zvyklý.“
Zúčastníte se v rámci přípravy na Dakar kromě motokrosových závodů také nějakých rally?
„Mám v plánu Řecko, Maroko a polskou baju, na kterou měl lákali Adam Tomiczek a Maciej Giemza, s nimiž jsme dobří kamarádi. Ale uvidíme, co nám zruší a co se přeci jen pojede.“
Co technika? Vsadíte na stejnou KTM jako letos, nebo máte objednanou novou motorku?
„Bohužel pojedu tu samou. Nikdo si neobjednával novou, protože linka ve fabrice stála. Nové motorky pojedou jen tovární jezdci, pro které je udělají. Ale jinak mají všichni ostatní smůlu. Takže jen repase motoru, mrknout na pérování a podobné věci. Ale všichni jsme na tom stejně.“
Řekl jste bohužel. Znamená to, že jste s letošním modelem nebyl spokojený?
„Naopak. Současný model se mi zamlouvá hrozně moc. Nicméně nejlepší je samozřejmě jet na čerstvé motorce. Ale nový model je prostě motokrosová motorka. Je lehčí, úplně perfektně se ovládá. Mně tahle motorka sedí a rozhodně bych ji neměnil. Bohužel jsem říkal jen proto, že se nemohly objednávat nové motorky a všichni proto budeme odkázáni na starý ‚matroš‘.“
Na Dakaru jste se dvakrát prosadil do čtvrté desítky, ale předpokládám, že při vaší povaze pomýšlíte ještě výš. S jakým umístěním byste byl v lednu v Saúdské Arábii spokojený?
„Makám na tom, aby tam padla dvacítka. Stojím nohama na zemi. Každá fabrika má pět jezdců a dostat se do dvacítky je strašně těžké. Nicméně v roce 2019 jsem byl šestnáctý, dokud jsem v jedné z etap nepodělal navigaci. Ale víte, jak to je. Stát se může cokoliv. Letos bylo vidět, že pokud nemáte trochu štěstí, tak nenaděláte vůbec nic. A předchozí Dakary jsem projížděl kolem Van Beverena nebo Rickyho Brabeca, který skoro celou dobu vedl, ale pak seděl vedle motorky a brečel, protože v předposlední etapě zadřel motor. Tahle soutěž je prostě nevyzpytatelná.“
S jak velkým týmem vůbec vyrazíte na Dakar 2021?
„Já, táta a mechanik.“
Sám jste řekl, že kujete pikle se Štefanem Svitkem. Znamená to, že se rýsuje nějaká užší spolupráce i na Dakaru?
„Tam si nejspíš pojedeme každý to své, i když nějakým způsobem možná propojení budeme. Teď ale asi nedokážu říct víc. Uvidíme, co vymyslíme, abychom to dotáhli co nejdál.“
