Martina Macíka mladšího jsme vyzpovídali v průběhu dvoudenních testů týmu Big Shock! Racing v Milovicích. A mluvili jsme nejen o technických novinkách na jeho dakarském speciálu.
Martina Macíka jsme o rozhovor požádali v úterý, kdy testování poznamenal poměrně vydatný déšť. Ve středu se počasí přeci jen umoudřilo, a tým tak mohl důkladně prověřit upraveného Karla, jak v týmu přezdívají svému Ivecu Powerstar. Sedlčanský kamion je nově osazen automatickou převodovkou Allison, „zhubl“ skoro o sto padesát kilogramů a další změny se dotkly například rozložení hmotnosti, podvozku, tlumičů, nástavby, masky chladiče, výfuku a dalších oblastí. Ovšem jak už to u závodních speciálů bývá, vývoj v jejich případě nekončí nikdy.
Martine, s dovolením začnu trochu „nedakarsky“… Před půlrokem se vám narodila dcera Mia a následně mnohé z nás značně přibrzdila restriktivní opatření přijatá vládou v reakci na šíření nemoci covid-19. Jak jste na tom byl na jaře vy? Mohl jste věnovat více času rodině, nebo jste byl pracovně vytížen stejně jako v předchozích letech ve stejném období?
„Osobně jsem díky tomu měl hromadu času, který jsem z velké části strávil s rodinou. Vlastně jsme museli řešit akorát kavárnu, kde jsme nejdřív zavřeli, pak jsme otevřeli aspoň okénko… Ale nějaké pracovní vytížení tam také bylo. Mám výhodu, že pracuji v ‚onlinu‘, v marketingu, což bylo potřeba i v této době. Museli jsme se přizpůsobit. Hodně jsem třeba studoval novinky, protože vše přeci jen fungovalo jinak.“
„Zároveň jsem ale trávil čas s rodinou. Společně jsme denně nachodili snad deset patnáct kilometrů. Byli jsme furt s dítětem. Viděl jsem Miu vyrůstat, což je super. Normálně tohle chlap většinou nemá, protože chodí do práce. Ale do půlroku Mia zatím hlavně jen ležela a jedla. Teď už aspoň reaguje, jenže v tuhle chvíli už zase ten čas není.“
Buginy pro zábavu
Během ‚karantény‘ jste z týmu Big Shock! Racing pustili do světa informaci, že pracujete na dalším projektu, který jste chtěli představit po rozvolnění vládních restrikcí. Nakonec ale z vaší strany dosud žádná oficiální zpráva nepřišla. Ovšem tady pod stanem stojí pohledný oranžovo-černý side-by-side. Znamená to, že se vydáváte právě cestou bugin? Nebo jste tento projekt pod vlivem okolností pozastavili?
„Máme asi dva nebo tři takové projektíčky, která jsou kvůli koronaviru zmrazené. Na druhou stranu ale koronavirus zase přinesl něco úplně jiného. Trošku víc jsme zase začali podnikat společně s tátou. Nejdřív jsme si šli každý svou cestou, teď jsme zase trošku našli společnou cestu, což já vnímám pozitivně.“
„Co se týká bugin, to je zatím jen pro radost. Zalítám si s ní, když nejezdím v kamionu. Nebudu vám lhát, jeden trénink s kamionem v Sedlčanské kotlině mě stojí sto padesát tisíc, zatímco když tam potrénuji se SxS, tak platím jen za pronájem dráhy. Je to prostě zábava. A já tohle všechno dělám pro zábavu, nikoliv pro peníze. Ty nás to naopak stojí. Možná se SxS pojedu nějaké závody, ale určitě to není tak, že bych teď skončil s kamionem a jezdil s buginou. To určitě ne.“
Každopádně v jednom z rozhovorů, které jste poskytl v průběhu posledního roku, jste připustil, že byste v určitém relativně krátkém horizontu mohl jako pilot kamionu skončit. Byly by v takovém případě právě buginy variantou pro pokračování vaší závodnické kariéry?
„Pozor! Není to tak, že bych s kamionem skončit chtěl. Je to o tom, že se život nějak vyvíjí a já nebudu závodit donekonečna. Nevím, jestli to budou dva roky, pět nebo deset let. Myslím, že díky tomu, co se stalo a bylo, se teď nastartuje zase nějaká nová éra. Samozřejmě bude záležet na tom, jak se nám bude dařit, kam se dostaneme. Ale zatím se furt zlepšujeme. Ještě musíme pracovat na technice, protože se nám bohužel trošičku lepila smůla na paty. Ale je to smůla nebo to není smůla? Je to problém s technikou nebo není?“
„Myslím si, že v tomto ohledu mám s kamionem ještě co dokazovat nejen sám sobě, ale i fanouškům a všem okolo. Budu se o to pokoušet. A jednoho dne bude asi jen na mně, respektive na týmu a sponzorech, abych si dokázal přiznat, že už na to nemám, a řekl si, že už nepojedu. Ale do té doby chci stoprocentně zůstat u kamionů. Takové věci, jako je motorka nebo třeba bugina, jsou jen pro radost.“
Ještě bych se rád vrátil k projektům, na nichž jste chtěli letos pracovat. Jedním z nich byla i příprava Karlova nástupce. Jak moc jste pokročili v tomto směru?
„To je jedna z mála věcí, které byly opravdu pozastaveny. Teď jsme se prostě nemohli pustit do stavby nového auta, které vyjde na deset milionů korun.“
A až se k němu vrátíte, půjde o evoluci, nebo můžeme čekat naprostou revoluci?
„Bude to evoluce. Čistě evoluce.“
Postavili jste také podvozek pro Nizozemce van den Heuvela. Je v současnosti rozjetý nějaký další projekt pro klienty?
„Je spousta poptávek. Ale je to jen bázi poptávka-nabídka. Vůbec nic jiného. Teď není správné období. Největší zájem je po Dakaru a pak před Dakarem. Před ním všichni chtějí všechno hned, nikomu nedochází, že se to musí postavit. A po Dakaru pak hrají roli emoce.“
Nejen automat v centru pozornosti
Pojďme ale k vašemu vozu. Nejzásadnější změnu představuje automatická převodovka. Kolik jste toho s ní před milovickým testováním najezdil?
„Malé stovky kilometrů. Tohle je první z větších testů, při němž chceme najezdit až tisíc kilometrů.“
Dá se říct, že jste na automatickou převodovku už zvyklý?
„Upřímně se přiznám, že ne.“
Je něco, čeho se s automatem obáváte? Nějaká konkrétní chyba, které se v žádném případě nechcete dopustit, protože víte, že by to znamenalo velký problém? Zkrátka něco, na co si dáváte vážně velký pozor…
„Teď se bojím dun, protože jsem v nich s automatem ještě nejel. Ostatní povrchy už postupně poznávám. Ale všichni říkají, že v dunách je to s automatem mnohem lehčí, takže úplně nevím, jak si to představit. Toho se zatím trošku bojím, protože to ještě neznám. To je jedna věc.“
„Druhou věcí je samotné podřazování automatu, které funguje úplně jinak než u manuálu, s nímž si děláte, co chcete. S tím se musím učit a toho se samozřejmě bojím, protože když přiletím do zatáčky, pošlu to tam a nemůžu si shodit kvalty dolů, tak trvá třeba sekundu, než převodovka přeřadí. Ale během sekundy už můžu ležet na boku. S tím potřebuju tročku pracovat.“
Počasí vám zatím moc nepřeje. Dnes prší, zítra by mělo být o něco lépe, ale bahno na mnoha místech nejspíš zůstane. Dá se vůbec v takových podmínkách naplno otestovat to, co byste vyzkoušet potřebovali?
„Z většiny ano. Řekněme nějakých tří čtvrtin. Chtěli jsme ještě testovat chlazení a vše kolem něj, což nám tady bohužel nevyjde. Ale to se nedá nic dělat, vyzkoušíme to jindy. Potřebovali jsme odladit spoustu dalších věcí. I teď během našeho rozhovoru je kluci dále upravují. Někde jsme ubírali váhu, ztenčovali materiály, což s sebou může přinášet různé problémy. Už dnes jsme odhalili další věc, což je důležité. Proto jsme tady.“
„Nejdůležitější je ale automat a ten tady otestuju. Ještě jsme trošku bojovali s jeho nastavením, ale teď jsem spokojený. Musím říct, že do bahna jsem se s automatem bál, ale funguje to super. Dokud nezastavím. Pak je to problém, protože devítitunovému kamionu chvíli trvá, než se znovu ‚sebere‘. Ale to je stejné i s manuálem. Když zastavíte v bahně s ním, tak už se nehnete. V tomto ohledu jsem strašně mile překvapený. Podřazuje, zařadí si, co potřebuje, nehrabe, nepřetáčí se… Tohle vše funguje. Ale ještě budu chtít jezdit. Proto si tu najíždíme nové trasy, aby to bylo rychlé a uskákané, ale jinde taky neuskákané, máme tam pár rychlých zatáčet a podobně. To vše právě kvůli automatu, abych si na něj zvykl v jednotlivých situacích.“
Na letošním Dakaru jste hodně řešili pneumatiky. Kvůli nim jste jinam vyvedli výfuk, ale největší týmy kategorie kamionů sázejí také na gumy s nižším vzorkem, které jim v této podobě dodává přímo výrobce. Nepřemýšleli jste, že byste se také vydali i touto cestou?
„Ano. Taky půjdeme touto cestou. Je to jedna z možných chyb, kterou chceme odstranit. I když ona to asi ani není chyba, spíš jen další zdokonalení vývoje.“
Za měsíc byste měl jet polskou baju, což bude váš první závod s automatem. Máte před Polskem v plánu ještě další větší test?
„Ano. Ještě chceme absolvovat jeden v zahraničí, ale o něm dám víc vědět až později. Nechci teď házet místa, protože to třeba nemusí vyjít, ale mělo by to být těsně před polskou bajou. Do ní nám sice zbývá ještě měsíc, ale i když se to nezdá, tady dám autu hodně zabrat, kluci ho budou muset celé umýt, rozebrat, podívat se, co se kde stalo, protože řešíme už i rozvážení auta. Teď jsme ho vážili a vychází nám to plus minus třicet kilo. A s tím už musíte pracovat. Když vám chybí třicet kilo vepředu, co s tím uděláte? Protože komisaři nás můžou zvážit a my tam musíme mít 4600 kilo. To jsou věci, které teď musíme také řešit. A na to je měsíc, myslím, docela krátká doba.“
„Kluci teď navíc chtějí týden dovolenou, kterou si zaslouží, protože od zimy fakt makali od rána do večera. Během ‚korony‘ se jen snížili počty a každý měl svou dílnu. Naštěstí máme velké dílny a relativně málo lidí, takže to bylo bez problémů. Myslím si, že to stihneme jen tak tak. Pak otestujeme písek, i když tedy ne ten saharský, ale na něj třeba dojde později.“
Ideální trénink na Dakar
Polská baja se z velké části jede také ve vojenském prostoru, ale charakter tratí je přeci jen jiný. Určitě jsou písčitější. Dá se na tenhle závod adekvátně připravit tady v Milovicích?
„Upřímně řečeno, já bych se na něj vůbec nepřipravoval. To neznamená, že bych ho nebral vážně, ale v Polsku jsem byl už mockrát. Ani nevím kolikrát. Myslím si, že jako řidič snad pokaždé od chvíle, co jsem přesedl za volant. Tratě znám. Asi ne jako své boty, to bych kecal, protože to pořadatelé každý rok i trošku mění. Ale tamní terén a styl jízdy znám. Každopádně je to o tom, že tenhle závod nepotřebuji v tuto chvíli nutně vyhrát. Ano, jakmile tam jedu, chci vyhrát, ať už tam pojede kdokoliv, to je mi vcelku jednou. Ale v Polsku jsme většinou jezdili sami, takže v takové situaci to není žádné vítězství.“
„Zajímavé proto bylo srovnání s auty. Bylo super jezdit v desítce, když tam byla špička světového poháru FIA. Ale to se jen poplácáme po ramenou mezi sebou, pochlubíme se na ‚sockách‘ a tím to hasne. Letos by tam ale mohl být Jarda Valtr, pak se tam třeba objeví naše druhé auto… Uvidíme.“
Nedávno jste prostřednictvím sociálních sítí vyzval k účasti na letošní Baje Poland ostatní české týmy. Dočkal jste se z jejich strany nějaké reakce?
„Mně se ještě nikdo neozval. Takže netuším, co zbytek českých posádek. Trošku jsem se je všechny pokusil vyzvat, protože za mě je to jedna z nejlepších rally v rámci testování na Dakar. Bavil jsem se pouze s Holanďany. Jenže oni to mají do Polska dál, všichni mají auta různě pronajatá, takže je to pro ně všechno složitější.“
Když jsem se v jedné z předchozích otázek ptal na přípravu na Polsko, neměl jsem na mysli ani tak vaši osobní přípravu, ale spíš nastavení auta. Předpokládám, že set-up z Milovic asi nebude úplně tou cestou. Takže jak kamion nastavujete? Na základě dat z předchozích ročníků polské baji?
„Ne. Vycházíme primárně z Dakaru, protože terén je tam velmi podobný. Jsou tam strašně dlouhé rychlé pasáže. A pak je tam písek s fakt hlubokými stopami, kterým se brodíte, ale zároveň musíte mít rychlost. Auto se musí chovat vlastně stejně, jako když vletím do dun, nebo jsem na šotolině, kde jedu rychle. Kvůli tomu mám Polsko rád. Nemluvě o tom, že tam je dvakrát 220 kilometrů v jeden den. V cíli z auta vypadávám s teplotou, protože jsem normálně přehřátý. Ale super. Mně se polská baja fakt líbí. Každopádně speciální nastavení auta nepoužíváme. Naopak. Budeme nastavovat dál a dál, protože se na autě změnilo tolik věcí, že musíme pořád ladit.“
Zmínil jste, že v Polsku možná pojede vaše druhé auto. I jinde už zaznělo, že tým pracuje na Liazce, s níž jste závodil v předchozích letech, aby byla připravená na Dakar 2021. Jak daleko jste v rámci tohoto projektu?
„Pokud jde o Frantu a Dakar, tak nijak daleko nejsme. Všichni víme, co se teď děje a jaká je situace. Vše se mění ze dne na den. Nic konkrétního zatím prozradit nemůžu. Stále však platí, že auto chceme dostat do náležitého stavu a podoby. Protože Franta si to zaslouží. Je to prostě ikonické auto. Když dám cokoliv s Frantou na své sociální sítě, má to neuvěřitelnou popularitu. Karel se u některých lidí ještě takové oblibě netěší. Je obtížné jim vysvětlit, že to je téměř stejné auto, se stejným podvozkem i motorem. Jenže na jednom autě je logo Iveco a na druhém Liaz. Ale já to svým způsobem chápu.“
Není to trochu podobné jako v době, kdy s kamionem začínal závodit váš táta? Sice to byla Liazka, ale zase zaznívaly hlasy, ve smyslu ‚co tam chce dělat s takhle starým autem?‘. Otec musel taky postupně přesvědčit řadu škarohlídů…
„Asi jo. Ale já mám rád obě auta. Chci jezdit s oběma. Baví mě to. Frantu si chceme nechat a jestli pojede na Dakar, to je otázka rozhodnutí několika lidí, peněz… Je to víc věcí dohromady. Auto bude připravené. Teď se řeší minimálně Polsko, pak uvidíme, jestli bude Rallye du Maroc. Stále čekáme na rozhodnutí. Někdo říká, že bude, jiní tvrdí, že ne. My počítáme, že bude. A když ne, tak organizátor říká, že má náhradní možnost. Ale to zatím nevím, čekám na informace.“
A když pomineme Maroko, jak to nyní vypadá s Dakarem, respektive s komunikací mezi pořadateli a vámi, tedy závodními týmy?
„Teď o víkendu mi potvrdili mou registraci. Z toho vycházím a předpokládám, že se zatím počítá se vším a jede se dál. Ale zase platí, že jsme v situaci, kdy se může cokoliv kdykoliv změnit.“
„Na druhou stranu ale nebudu stahovat kalhoty, když ještě nejsem u brodu. Proč by se Dakar jet neměl?! Kvůli hygienickým předpisům? My je dodržujeme, aniž bychom řešili koronavirus. Dobře, nenosíme roušky, ale jinak se shlukujeme jenom v rámci svých týmů, nikde nejsme všichni pohromadě, vše dnes už běží online… Takže vlastně žádná změna.“
Situace kolem koronaviru a její důsledky zasáhly i největší hráče. Prosakují informace, že tovární tým Mazu řeší problémy, Kamaz přiznal dokonce v oficiální tiskové zprávě, že v určitých oblastech zmrazil vývoj svých soutěžních kamionů. Jste v kontaktu s někým ze soupeřů? Víte, jak na tom jsou?
„Když vezmu Kamazy… Co to znamená? Dobře, do vývoje tentokrát nedají deset milionů euro, ale jenom pět. I tak zase přijedou s téměř novými auty a bude to skoro stejné. Vydat něco museli a za dané situace si museli postěžovat jako všichni ostatní. To je můj pohled na situaci. Rusko je specifický případ. Funguje tam všechno, tak proč by nefungovalo i tohle.“
„Co se týče Mazu, tam je, myslím, politický problém. Tam se teď politici perou. A MAZ je státní a funguje to tam jako u nás za ‚komančů‘. Tak to je a sami lidé z týmu to říkají. U Mazu to podle mě asi pravda je. Přesto si myslím, že pojede. Postavili a představili druhý ‚kapotnik‘, takže to asi bude fungovat. O ostatních moc informací nemám. Van den Heuvel má náš podvozek, van Kasteren si chce auto pronajmout a jet. Špičkoví hráči zůstávají ve hře.“
Děkuji za rozhovor.
„Já děkuji.“
