Jan Tománek o roli dvojky: Cítím ohromnou zodpovědnost
Jan Tománek s Tomášem Kašpárkem a Jiřím Strossem budou na Dakaru 2021 krýt záda Aleši Lopraisovi, Khalidu Alkendimu a Petru Pokorovi s Pragou V4S DKR. Posádka Tatry Jamal – Queen 69 se startovním číslem 520 nastoupí na start s jasným zadáním a bez vlastních výsledkových ambicí. Svým počínáním však může významným způsobem ovlivnit výkony i výsledek „ostré“ posádky Instaforex Loprais Praga Teamu.
Okolnosti jeho návratu na Dakar jsme s Janem Tománkem probrali v následujícím rozhovoru…
Jendo, letošní Dakar jste musel vynechat kvůli zraněním, která jste utrpěl loni na podzim při Marocké rally. Kdy jste se dal natolik do pořádku, že jste mohl začít přemýšlet o návratu?
„Doktoři mi řekli, že tři až šest měsíců po nehodě budu pociťovat bolesti hlavy, závratě a další nepříjemnosti s tím spojené. Jejich předpověď celkem seděla. Po třech měsících se mi začalo ulevovat. Už jsem si myslel, že je všechno v pořádku, ale stejně to ještě další čtvrtrok dobíhalo.“
„Dakar jsem neplánoval nebo jsem ho spíš vytěsňoval z hlavy. Víc mě lákala klasická rally, pokud by se naskytla nějaká možnost na určité úrovni. Dělat spolujezdce v cross-country rally v kategorii T1, kde se dnes jede fakt rychle, mi totiž přijde hodně nebezpečné. Nebezpečnější než WRC.“
Znamená to, že vás vozy kategorie T1 už nelákají a jsou pro vás uzavřenou kapitolou?
„Asi jo. Asi určitě. Riziko je tam opravdu velké. Veškeré těžké nehody se stávají v maximální rychlosti. K minimu nehod dochází v zatáčce nebo na nějakém technickém místě. Když se podíváte do historie, pokud havarovaly hvězdy jako Nasser Al-Attiyah, Giniel de Villiers a další, téměř vždycky k tomu došlo ve vysokých rychlostech. Většinou je to na rovném úseku, kde držíte plný plyn, překonáváte vzdálenost a najednou se na trati objeví nějaká záludnost.“
„Bohužel se jedná o záležitosti, které v podstatě nemohou organizátoři eliminovat. Při vytyčovaní trati nejedou zdaleka tak rychle, proto neřeší, že by něco mohlo auto rozhodit natolik, že skončí v kotrmelcích. Kromě toho jedou určitou stopou. V závodě pak stačí jet jen o půl auta vedle a trefíte kámen, erozi nebo nějakou prasklinu, kterou oni třeba neviděli nebo nevnímali jako nebezpečí. Všechno je strašně relativní.“
Jak se teď cítíte po fyzické stránce v porovnání se stavem před Marockou rally 2019?
„Kvůli následkům nehody jsem přerušil aktivní činnost po několika desítkách sezon, proto jsem v podstatě se vším začínal prakticky od začátku. Nebylo to nic malého. Znovu jsem se učil mluvit a chodit. Zároveň jsem měl čas přemýšlet, co chci změnit a co naopak měnit nechci. Během roku jsem se zvedl ze dna. Začal jsem znovu sportovat, což následně plynule přešlo do přípravy na Dakar. Myslím, že mám znovu dobrý základ, abych závod zvládnul. Fyzicky se cítím dobře.“
A co psychika? Už jste se s tím, co se stalo v Maroku, úplně srovnal?
„Je to v pohodě. Hlava je srovnaná.“
Kdy padlo definitivní rozhodnutí, že se na Dakar vrátíte v barvách Instaforex Loprais Praga Teamu v posádce Tatry Jamal – Queen 69?
„Vím, že myšlenka žila hned po Dakaru. Po peripetiích, které měl v průběhu letošního Dakaru, chtěl Aleš Loprais situaci aktivně řešit. Chtěl dát ‚Královnu‘ k dispozici a posadit za volant někoho, kdo by se s ní dokázal pohybovat trochu na dostřel jeho posádce. Během léta získal projekt poměrně reálné kontury a začalo se vážně uvažovat, že bych mohl jet.“
Během své kariéry jste prakticky vždy tvořil posádku s předními závodníky. Nejste žádný „hobík“, ale sportovec, jemuž jde o co nejlepší výsledky. S Královnou však budete stoprocentně plnit roli dvojky. To znamená naprostou změnu osobního přístupu k závodu. Jste na to mentálně připraven?
„Jet jako dvojka pro mě znamená ohromnou zodpovědnost. Uvědomuji si, že na to bylo potřeba sehnat prostředky a že to bude vlastně o strategii boje. Tím je to pro mě celé rozklíčované. Beru to tak, že bojovat má Aleš. Mým úkolem není závodit a vím, že závodit nebudu.“
„Aleš může být v klidu, protože mu v ideálním případě pomůžeme, ale kdo pomůže nám? Za námi nikdo další nepojede. Z toho plyne zodpovědnost, kterou cítím. Proto kladu daleko větší důraz na preciznost a bezchybnou jízdu s těžkým autem než na výsledek jako takový. ‚Staré dámě‘ jsme pořádně naložili na hrb. Přidali jsme skoro půl tuny materiálu, aby Aleš mohl jet na maximum s vědomím, že má na trati takový support jako nikdo jiný z Česka. Jedu krýt záda Alešovi, a to v podstatě jakkoliv. Může jít o výpomoc i taktiku.“
Výpomoc je jasná, ale jak rozumět taktice? Znamená to, že byste třeba někoho na trati přibrzdil, jako to dělají třeba jezdci Kamazu, když pomáhají kolegovi, který je v průběžném pořadí v daném okamžiku nejvýš?
„Přesně tak. Mohl bych třeba někomu ‚zaprášit‘… (smích) Důležité bude, jestli se nám povede držet se s minimálním rozdílem někde kolem Aleše. To je vždycky výhoda. Otázkou je, jak se bude dařit Alešovi a jak bezpečně a rychle se dá jet s Královnou naloženou až po strop.“
Jak velký vliv může mít v optimálním případě podle vás přítomnost druhého vozu v závodě na výkon Aleše Lopraise?
„Díky tomu, že za sebou bude mít frajery, kteří mu povezou důležité věci, by měl Aleš jet spíš rychleji než opatrněji. Naše strategie může fungovat, máme plán, ale zároveň se může stát cokoliv a my můžeme být dvě hodiny za Alešem. Rozhodnout může milion věcí. Na Dakaru jsou kvanta situací, které mohou průběh závodu ovlivnit.“
Vnímáte svůj start s Královnou jako začátek dlouhodobějšího projektu, nebo se z vašeho pohledu jedná pouze o jednorázovou příležitost, která vám umožní návrat na Dakar?
„Trochu bych to otočil. S Alešem jsme poprvé spolupracovali v letech 2013 a 2014, kdy jsme ho oslovili s tím, že si chceme půjčit auto, a pak jsme společně jeli Silk Way a Dakar. Tak se mezi námi vytvořila vazba, která se dále upevnila, když jsem s ním jel jako spolujezdec v roce 2017 v Buggyře. Tohle je další společná akce. Jestli bude projekt pokračovat, to si řekneme po Dakaru. Na něm zjistíme, jestli to byl správný krok nebo ne.“
Spojujete svou dakarskou budoucnost výhradně s kamiony?
„Určitě ano.“
Umíte si představit, že byste dlouhodobě jel na někoho jiného? Nebo si teď hodláte tímto způsobem znovu zvyknout na kamion a v dalších letech se můžeme těšit na Jana Tománka bojujícího mezi truckery o špičkový výsledek?
„I to bych nechal až na období po Dakaru, protože stát se může cokoliv. Nechci dělat plány do budoucna, když vše může být úplně jinak. Může se stát, že mi po dvou etapách bude tak špatně, že budu muset vyhledat pomoc. Můžeme být tak špatní, že se budeme stydět za výsledek. Na začátku jsou vždycky nějaká přání a předpoklady, ale realita se ukáže až v průběhu závodu.“
Kolik jste toho vlastně s Královnou během roku najezdil?
„Minimum. Právě to je velký otazník, který potřebuji smáznout ještě na místě v Saúdské Arábii. Musíme nabrat co nejvíc kilometrů na testu. Většinu roku sice trávím v Emirátech, kde pravidelně brousím duny se svým autem, ale potřebuji sedět přímo v závoďáku, dostat do hlavy jeho hmotnost a získat praxi s tímto typem auta.“
S Tomášem Kašpárkem i Jiřím Strossem jste už v jedné posádce byl. Můžete popsat, jak funguje vzájemná chemie a jak budete mít rozdělené úkoly?
„Pravda je taková, že v našem autě budou sedět dva dobří mechanici a tři navigátoři. Já jsem spolujezdec historicky, Tomáš udělal mistra v rallysprintech s Romanem Krestou a Jirka Stross také nějaký titul z rally vyškrábne. Největší potupa by byla, kdybychom ztráceli v navigaci.“ (smích)
„S oběma kluky jsme kamarádi a náš ‚manšaft‘ byl úmyslně poskládaný právě takhle. Tom je univerzální hráč. Klidně by mohl celý Dakar odřídit nebo navigovat. Jirka je výborným spolujezdcem i skvělým mechanikem, který zná tento typ auta z několika týmů.“
U „ostrých“ posádek bojujících o umístění je běžnou praxí, že v bivaku se na přípravě auta na další etapu podílí jen palubní mechanik. Jak to bude ve vašem případě? Budete si moct také odpočinout, nebo se počítá s tím, že budete i vy pracovat na autě?
„Můžeme si oddechnout, protože kapacita mechaniků Instaforex Loprais Praga Teamu se navýšila a ‚lidské zdroje‘ by měly být rozděleny v podstatě spravedlivě. Každé auto by mělo mít svou partu lidí. Domluvené je to tak, že parta, která skočí dříve, automaticky přejde na druhé auto, které zrovna potřebuje větší péči. Jirka si na to bude dohlížet, určitě si tam taky něco udělá a přebere si auto do dalšího dne.“
Královna už má sice něco za sebou, ale před Dakarem 2021 věnoval tým velkou pozornost i jí. Jak hodnotíte její přípravu?
„Až mě to překvapilo. Z prostředí klasických rally jsem zvyklý na to, že se auta mezi jednotlivými závody rozeberou skoro do šroubku, zkontrolují a znovu poskládají. S Královnou to bylo podobné. Do auta se nainvestovala spousta práce a dílů proto, aby se eliminovalo riziko nějakého poškození nebo náhodných závad. Mám z toho dobrý pocit.“
Co říkáte na základě zveřejněných informací na trať Dakaru 2021? Bude podle vás příští ročník zajímavější, nebo hodně podobný jako ten letošní?
„Další Dakar pokaždé ovlivňují ohlasy posledního odjetého ročníku. Organizátoři si berou ponaučení a vždy se snaží něco změnit, nějak soutěž zpestřit, opepřit… Když se v roce 2019 ozývaly hlasy, že byl závod krátký, tak ho ASO letos natáhlo. Že to bylo na úkor kvality, to z toho muselo vyplynout. Startovní pole bylo roztažené, všichni měli denně zhltnout skoro pěti set kilometrů, proto se muselo jet v nějakém tempu. Jinak to nešlo. Proto bylo jasné, že se závodníci musejí na duny dívat jenom zprava nebo zleva.“
„Letos se do dun určitě vydáme. Podle programu by na to měl být prostor, protože pětisetkilometrová erzeta je jenom jedna. Rychlejší asi budou i čtyřistakilometrové speciálky, ale do těch ostatních se určitě namotá nějaký písek, nějaká duna…“
Máte za sebou náročný rok, a to jak z osobního pohledu, tak s ohledem na všechny turbulence spojené se šířením nemoci covid-19. Teď vás ale čeká návrat na Dakar. Na co se těšíte nejvíc?
„Já se na Dakaru vždycky těším do cíle. (smích) Tentokrát ale i na to, že budu zase zpátky. To je pro mě na Dakaru 2021 nejdůležitější.“