Martin Prokop: Auto je na limitu. Chystáme větší evoluci

Za deset dní se Martin Prokop pošesté postaví na start Rally Dakar. V rámci přípravy absolvoval v prosinci závody a testování v saúdskoarabském Háilu. Benzina Orlen Team si z Arabského poloostrova odvezl další cenné poznatky, ale také pár položek na seznamu neodkladných úkolů.

Nejen závěrečnou přípravu na Dakar 2021 jsme s Martinem Prokopem probrali v následujícím rozhovoru…

Martine, v Háilu jste měl jet dvě baji, které následovaly bezprostředně po sobě. Jenže do úvodní etapy první z nich jste vůbec neodstartoval, protože jste neměl k dispozici svůj závodní Ford. Jak k tomu došlo?

„Problém byl v tom, že celnice, na které auto uvízlo, byla sedm set kilometrů daleko. Nejdřív jsme dostali informaci, že tam máme jet, pak že jezdit nemáme… Několikrát jsme dostali zprávu, že celníci auto za třicet minut uvolní, jenže nestalo se a situace se několik dní opakovala.“

„Když nám konečně potvrdili, že auto skutečně jede, začali jsme počítat. Vycházelo to na minuty, ale start jsme měli stihnout. Pořadatelé nám řekli, že nás nechají odstartovat i s pozdními přejímkami. Jenže auto nakonec přijelo místo v sedm ráno až ve tři odpoledne. Vůbec jsme se nedozvěděli, kde se na cestě ztratilo, protože řidiči nemluví žádným nám známým jazykem. Už jsme po tom ani nepátrali, protože tady to prostě funguje úplně jinak než zbytek světa, který známe.“

Nastoupili jste aspoň do druhé etapy prvního závodu, pak jste v pauze absolvovali testování a odstartovali do druhé baji. Po její první etapě jste prostřednictvím sociálních sítí hlásili, že jste plni entuziasmu, ale závěrečný den přinesl opět problémy. V jakém rozpoložení jste Saúdskou Arábii opouštěli?

„Po poslední etapě jsme byli trochu ‚spláchnutí‘, protože se jednalo o stejný problém jako letos na Dakaru [prasklá poloosa]. Celý tenhle divný rok jsme pracovali na tom, aby se nám to už nestalo. A bohužel je to zpátky.“

„Na Dakaru to bylo v podobném místě, také v etapě kolem Háilu a na velmi podobném úseku. Je evidentní, že v tomto terénu se tam něco děje, ale nemůžeme přijít na to, jestli dochází k nějakému mechanickému poškození zvenku, nebo jestli je nápor v tomto terénu moc velký a dochází k příliš velkým rázům.“

„Zatím jsme to ještě nedokázali rozklíčovat. Už s tím nic moc neuděláme a budeme se v podstatě jenom modlit, aby to na Dakaru vydrželo.“

Doprovodná technika už je na cestě do Saúdské Arábie. Kolik jste naložili náhradních poloos?

„Mraky. To problém není. Že by došel ‚matroš‘, to nehrozí. Takový terén se nepojede pořád, proto si nemyslím, že by nám poloosy praskaly každý den. Nicméně jsme s Viktorem ještě v Háilu potrénovali výměnu. Před závody jsme to totiž prošli jen tak zvolna, protože jsme trošičku doufali, že už se to opakovat nebude. Ale ukázalo se, že to důležité je. Proto jsme auto po závodě neodevzdali do uzavřeného parkoviště, raději jsme využili času a šli jsme výměnu trénovat. Stáhli jsme ji na deset minut, což není tak hrozná ztráta.“

Poslední etapu jste ale s pochroumanou poloosou dojížděli. Znamená to, že pokud k závadě dojde v závěru speciálky, je výhodnější dokončit ji i s poškozeným vozem a opravu řešit až v cíli?

„Počítali jsme to a pokud do cíle zbývá méně než sto kilometrů a nejsou před námi duny, pak je lepší dojet i se zničenou poloosou. Saúdská Arábie není Jižní Amerika. I s ‚předokolkou‘ jsme se vyškrábali do několika výjezdů, nebylo to tak hrozné. Ale třeba v Peru by takové auto bylo úplně nepoužitelné.“

Na testu mezi oběma bajami jste zkoušeli změny, které jste během roku na autě provedli. Řešili jste diferenciály, aerodynamiku a řadu dalších věcí. Naplnily úpravy vaše očekávání?

„Auto je perfektní. Je lepší, než bylo. V podstatě jsem spokojený, i když se projev auta nezměnil tak zásadně, jak jsem doufal. To evidentně přijde až s nějakou další větší evolucí, kterou chystáme do budoucna.“

Můžete nastínit, v jakém horizontu by měla zmíněná „větší evoluce“ přijít?

„Přemýšlíme o tom dlouhodobě, ale teď už víme, že jsme se současnou konstrukcí na limitu. Budeme bedlivě sledovat, co se bude dít s elektrikou, jak si povede Prodrive, který nasadí v podstatě první auto s benzinovým turbomotorem. I tohle by nám mohlo ukázat, jakým směrem jít. Budeme tedy ještě chvilku vyčkávat. Mnohem víc ale budeme muset sáhnout do podvozku a rozvážení auta, kde už jsme limitováni tím, co máme, a nedá se to změnit.“

Znamená to, že byste jako MP-Sports sami stavěli úplně nový vůz, nebo byste si opět základ nechali postavit u někoho jiného?

„Určitě si od nikoho nic stavět nenecháme. Za dobu působení v cross-country rally už máme nějakou představu, kterou bychom rádi aplikovali do praxe.“

Je reálné, že byste auto, o kterém se teď bavíme, postavili už pro Dakar 2022?

„Ano. Ale nevíme, jestli se to stihne. Pokud by celková situace byla stejná jako letos, nebylo by to reálné. Uvidíme, jaký bude příští rok. Pokud budou dodavatelé akčnější a společnost v pohodě, tak by to podle mě mohlo být reálné. A když ne, tak se svět nezboří.“

Po testu, který jste mezi prosincovými závody v Háilu absolvoval, jste připustil, že ještě před Dakarem 2021 bude potřeba zapracovat na tlumičích, které by měly být pro terén Arabského poloostrova ještě tvrdší. Členové vašeho týmu a spolupracující společnosti tak nejspíš neprožili úplně nejpoklidnější advent…

„Tlumiče jsme si odvezli domů a ještě jsme s nimi zkusili něco udělat, protože celá filozofie tlumičů šla v Saúdské Arábii úplně jiným směrem než dřív. Dostali jsme se na maximum přitvrzení, kterého jsme byli schopni dosáhnout jenom nastavením, proto bylo potřeba tlumiče ještě otevřít a něco vymyslet. Saúdská Arábie je prostě úplně jiný příběh.“

„Nejhorší je, že otestovat tlumiče v podobných podmínkách nelze nikde poblíž České republiky. Je totiž potřeba testovat vysoké rychlosti s velkými kompresemi. Takové tratě jsou trošku v Maďarsku, ale ani tam jsme se letos nedostali. Ale nejlepší je jet do Maroka, Tuniska nebo Emirátů. To se nepovedlo. Proto nám něco řekly až testy a samotný závod v Saúdské Arábii. Sice jsme udělali kus práce, ale pořád je malý. Do Dakaru musíme ještě zkusit něco vymyslet.“

Při druhé baje v Háilu jste měl možnost poměřit síly se světovou špičkou cross-country rally. Jak na tom před Dakarem je?

„Je vidět, že soupeři rozhodně nespali. Nové Toyoty jsou neskutečné a Mini letí jak praštěné.“

V oblasti Háilu se cross-country rally a baji jezdí už tradičně. Jak se vám prosincové závody zamlouvaly svým charakterem?

„Byl bych rád, kdyby Dakar nevypadal jako závody v Háilu. Tempo, jaké se jelo, bylo trošičku mimo realitu. Jelo se hrozně ostře. V cross-country rally tohle nebývalo. Hrozně to vygradovalo. Určitě díky Nasserovi [Al-Attiyahovi] s Carlosem [Sainzem], kteří po sobě jdou jako slepice po flusu. Ti to posunuli na jiný level.“

„Takhle bych si Dakar úplně nechtěl představovat. Už se fakt hodně hřeší na to, že auta vydrží opravdu všechno, a nerespektují se dřívější pravidla, kdy jezdec v chvíli, kdy zpozoroval nebezpečí, musel ubrat nebo se mu vyhnout. Tady se jede naplno přes všechno, celou etapu úplně na krev. Rychlý je ten, kdo zavře oči a drží plný plyn. S tím se stále nějak nedokážu poprat. V Jižní Americe byl Dakar o přemýšlení, strategii, snaze vyhnout se veškerým nebezpečím, kterých tam bylo nespočet.“

„Jsem zvědavý, co přinese Dakar. Jestli organizátoři dokázali trať namotat nějak zajímavěji. Takový sprint jako v Háilu bych zažít nechtěl. To bylo místy fakt mimo mísu. V poslední etapě jsme jeli sto deset kilometrů na plný plyn na šestku. To už bylo trošičku za hranou.“

„Je samozřejmě nereálné, že by se jelo pomalu, protože člověku stačí otevřít mapy na Googlu a vidí, že ta země je placatá, takže tady toho tolik vymyslet nejde. Nevyhneme se tomu, ale doufám, že pořadatelé zařadí také úseky, kde bude prostor na chybu jak v navigaci, tak jezdeckou. To k tomu patří. Samozřejmě se nám to může také vymstít, ale na druhou stranu na Dakar jedeme právě proto, abychom se pokusili takové nástrahy pokořit.“

Na místě vašeho spolujezdce se zabydlel Viktor Chytka. Lednový Dakar bude už vaším pátým společným podnikem, pokud tedy počítáme obě baji v Háilu jako jednu akci. To už je dost zkušeností, aby se spolupráce dala aspoň trochu hodnotit. Jak tedy funguje?

„V pohodě. Musím říct, že si to užíváme. Je samozřejmé, že to není vždycky jednoduché, ale celkově to je dobré. Myslím, že se na to oba těšíme.“

Už Viktorovi stoprocentně věříte, když vás jako navigátor pošle třeba směrem, kudy nevedou žádné stopy dříve startujících vozů, ale sám je o tomto rozhodnutí přesvědčen?

„Jo. Co mi zbývá?! (smích) V tom není žádný problém, to sedí. Třeba v Háilu byla informací hrozná spousta a následovaly rychle za sebou. Byl to dobrý ‚orienťák‘. I když se jelo hrozně rychle, pořád se někam odbočovalo a bylo potřeba přesně ladit kurzy, aby vše navazovalo. To nám funguje a daří se nám to. Takže fajn.“

Kromě pokračování účasti na Dakaru a v cross-country rally jste na příští rok ohlásil také častější návraty na soutěže mistrovství světa v rally. V nedávné minulosti, kdy jste závodil společně s Janem Tománkem, jste jako posádka startovali v obou disciplínách. Budete se stejného modelu držet i nyní, nebo počítáte spíš s variantou, že rally s vámi pojede někdo jiný?

„S Viktorem to minimálně zkusíme a uvidíme, jestli to půjde. Oba děláme byznys, tak bude záležet i na tom, jestli to dokážeme skloubit časově. Závody WRC nejsou taková sranda jako víkendové baji. To jsou týdny na cestách. Nebude to jednoduché, protože chci jet zámořské závody.“

„Ale model s jedním navigátorem je asi ideální. Nasser Al-Attiyah měl dříve dva navigátory, ale také mu to nevyhovovalo. Nám to s Jendou fungovalo skvěle. Jen jsme přehodili auto, ale vzájemně jsme na sebe byli zvyklí. Rád bych to aplikoval i ve svém dalším projektu, který bude kombinovat WRC s Dakarem.“

Pokračuje nějak příprava projektu startů ve WRC2 i v těchto dnech, nebo teď řešíte jen Dakar?

„Cross-country rally, které se jezdily na jaře na Arabském poloostrově, se přesunuly na podzim, takže tady se otevírá prostor pro přípravu projektu WRC2. Na jednu stranu mě nic netlačí, na druhou stranu bych se rád nějak rozhodl. Potkal jsem se s jedním týmem, který pro mě má jistou nabídku. Jsme blíž finálnímu rozhodnutí, s jakou značkou do toho půjdeme. Něco pro to děláme, ale v hlavách teď máme Dakar. Jak říkám, nic mě netlačí. Na Monte Carlu startovat nechci, Švédsko je zrušené. Do toho nás po Dakaru čeká narození prcka, takže nehrozí, že bych hned razil někam na závody. Po Dakaru se ale určitě už nějakou cestou vydáme.“

Loni jste na posledním jihoamerickém Dakaru vybojoval historicky nejlepší český výsledek v kategorii automobilů, ale letos jste se v Saúdské Arábii do první desítky neprosadil. Na dalším Dakaru se o to chcete znovu pokusit. Jak těžké bude přiblížit se výsledku z roku 2019?

„Bude hrozně záležet na charakteru trati. Pokud bude vypadat jako při bajách v Háilu, pak otevřeně říkám, že nejsme schopní pustit se do tak šílené jízdy, jakou předvádějí tihle kluci. Naopak pokud by se jelo v těžkém terénu, kde se musí řešit, přemýšlet a vymýšlet a nejede se jen na stoprocentní risk, pak by šance na výsledek byla. Ale v tuto chvíli netuším, co čekat.“

„Koukám na to spíš z dlouhodobější perspektivy a věřím, že Dakar pustí do okolních zemí, obzvlášť do Emirátů. Tamní duny dokážou změnit všechno. Doufám, že do budoucna udělají organizátoři závod zajímavější, ale nevím, jestli se to podaří už letos. Doufám v to, ale vůbec neumím posoudit, co za daných okolností mohli udělat, na co měli čas.“

„Přál bych si, aby nám tady ukázali některé složité úseky, kde se budeme trápit, ale vážně nevím, jestli je to v téhle zemi vůbec možné. Při prosincových závodech jsem tam viděl několik set dalších kilometrů a obtížnost nebyla bůhví jaká. Je to placka s hromadami tvrdého písku, se kterým si hravě poradíte. Vidím, jaké terény tady jsou a co všechno auto zvládne. Vůbec nemám strach, že bych tady zapadnul, že bych něco nevyjel, neprojel nebo že bych to nějak nevymyslel. Bojím se tu jen toho, aby auto nezakoplo v obří rychlosti.“

„Takže bych to nechal spíš na té trati. Buď nám dovolí být konkurenceschopní, nebo se budeme někde v závěsu snažit o co nejsolidnější výsledek. V momentě, kdy to bude o rychlosti, tak to není v mých rukou. To vím. To už je za mou hranou.“