Komentář: Když se míchají jablka s hruškami aneb Co vyhrál Josef Macháček?
Naposledy jsem okamžik typu „to už je přeci moc“ prožil ve chvíli, kdy jsem si přečetl oficiální tiskovou zprávu týmu Buggyra po skončení Rally Dakar. V jejím úvodním odstavci se kromě jiného praví: „Josef Macháček, vítěz kategorie lehkých prototypů, si dojel pro šesté vítězství, čímž dorovnal počet vítězství Karla Lopraise. Navíc se český veterán řadí vedle Stéphane Peterhansela do úzké skupiny jezdců, kteří dokázali ovládnout nejslavnější dálkovou soutěž planety ve dvou odlišných disciplínách.“
Ať už se jednalo o záměr nebo nedůslednost autora tiskové zprávy, v těchto třech souvětích je řada faktických chyb, jejichž důsledkem je – čistě dle mého názoru – uvádění čtenářů v omyl.
Na úvod to nejmenší… Peterhansel i Macháček stále vítězí v jediné disciplíně motoristického sportu, jíž je cross-country rally (chcete-li též rally-raid, dálková rally…). Různé jsou kategorie, v nichž vítězili a vítězí, které jsou dány typem vozidla, s nímž se této disciplíny motorsportu účastnili a účastní. A kategorií je pět: motocykly, čtyřkolky, automobily, „lightweight vehicles“ (dříve side-by-side) a kamiony. Ale to je skutečně v kontextu citovaného perexu jen drobnost.
S naprostou úctou k Josefu Macháčkovi, stejně jako k veškerému úsilí, prostředkům a času, které účasti na Dakaru během dlouhých let věnoval, jeho úspěchy se nedají ani zdaleka srovnávat s těmi, jichž dosáhl Karel Loprais, natož Stéphane Peterhansel.
Karel Loprais totiž šestkrát vyhrál kategorii kamionů, kdežto Josef Macháček vyhrál samostatně vypsanou kategorii pouze jednou. A sice v roce 2009, kdy na Dakaru vůbec poprvé došlo k vypsání samostatné kategorie čtyřkolek.
Ve čtyřech předchozích případech (2000, 2001, 2003 a 2007) vyhrál Josef Macháček na Dakaru „jen“ třídu Experimental, která byla součástí kategorie motocyklů a kromě čtyřkolek v ní mohly startovat například i tříkolky.
Ani letos pak Josef Macháček nevyhrál kategorii. Kategorií bylo na Dakaru 2021 opět pět: motocykly, čtyřkolky, automobily, lightweight vehicles (dříve SSV) a kamiony. Stroje v jednotlivých kategoriích se pak podle technického provedení a na základě technických předpisů dělí na skupiny a tyto skupiny dále na třídy.
Vozy kategorie, které se dříve říkalo side-by-side (a na Dakaru se označovala SxS a následně SSV) rozdělila Mezinárodní automobilová federace (FIA) už před sezonou 2020 nově do dvou skupin: T3 a T4. Skupina T3 je nová a je určena pro prototypy, které jednotlivé závodní týmy staví jako „čistokrevné“ závodní speciály. Skupina T4 je určena pro vozy SSV, které vycházejí ze sériové produkce (minimálně 500 vyrobených kusů) a jsou upraveny pro závodění. Technické předpisy jsou pro obě skupiny velmi podobné, T3 není ničím hendikepováno, naopak u těchto speciálů lze upravit více prvků a komponentů. T3 je tudíž skupinou, která by už z podstaty měla představovat špičku kategorie „Lightweight Vehicles“.
V případě bugin, které na Dakaru 2021 startovaly v kategorii „Lightweight Vehicles“, se technické předpisy zcela shodovaly s předpisy FIA. Pořádající ASO v technických předpisech pro závod přímo odkazuje na jednotlivé přílohy technických předpisů FIA, přičemž pro každou skupinu jsou technické předpisy detailně popsané v příslušné příloze.
Na Dakaru 2021 tvořily vozy skupin T3 a T4 společně jednu z pěti kategorií, která nově dostala označení „Lightweight Vehicles“. Vítězi kategorie se stali Francisco López Contardo a Juan Pablo Latrach Vinagre s vozem Can-Am týmu South Racing skupiny T4.
Navzdory tvrzení týmu Buggyra v jeho tiskové zprávě, jejíž část cituji v úvodu tohoto textu, nevyhráli Josef Macháček s Pavlem Vyoralem žádnou kategorii, ale „jen“ skupinu T3. A to navzdory faktu, že na cílové rampě dostali od pořadatelů „beduína“ určeného pro tři nejlepší v jednotlivých kategoriích. Jako jiní vítězové skupin a tříd měli dostat „pouze“ podobnou plaketu jako dostávají například vítězové Original by Motul, nejlepší nováčci nebo třeba nejlepší kamiony s motory do 10 litrů.
Předání beduínů vítězům skupiny T3 tak lze nejspíš přičítat faktu, že se samotní organizátoři do novinky poněkud zamotali. Podle zvyklostí předchozích let si měly beduína ze Saúdské Arábie odvést pouze tři nejlepší posádky kategorie „Lightweight Vehicles“, tedy López/Latrach, Jones/Gugelmin, Domzala/Marton.
Jak vyplývá z oficiální vývěsky závodu, průběžných výsledků, denních sestřihů, ale například i z profilů účastníků na oficiálních stránkách soutěže (v dolní části profilu – včetně profilu Josefa Macháčka – je vždy tabulka, kde je uvedeno umístění v etapě a po etapě v kategorii), T3 samostatnou kategorií nebylo. Bylo součástí kategorie „Lightweight Vehicles“ jako jedna z jeho dvou skupin.
Josef Macháček tak má po Dakaru 2021 na svém kontě jedno dakarské vítězství v kategorii čtyřkolek, čtyři ve třídě Experimental (která byla součástí kategorie motocyklů) a jedno ve skupině T3 (která byla součástí kategorie „Lightweight Vehicles“). Dávat vítězství ve třídě a skupině na roveň s vítězstvími Karla Lopraise v kategorii kamionů je stejně fér, jako tvrdit, že výhra Teruhita Sugawary mezi kamiony s motory o objemu do 10 litrů na Dakaru 2021 má stejnou váhu jako vítězství Dmitrije Sotnikova v absolutní klasifikaci kategorie kamionů…
A tvrzení, že díky jednomu vítězství v kategorii čtyřkolek (plus čtyřem ve třídě Experimental) a jednomu ve skupině T3 je Josef Macháček na úrovni Stéphana Peterhansela, který několikrát vyhrál obě nejprestižnější dakarské kategorie (motocyklů a automobilů), to už je až úsměvné… Pokud by totiž tohle byla pravda, potom by jablka a hrušky zmíněné v titulku byly naprosto identické ovoce…
Navíc všichni, kdo letos startovali na Dakaru v kategorii T3, patří k velkým poraženým. Jak už jsem zmínil výše, T3 jsou de facto prototypy vyvinuté pro závodění, zatímco T4 jsou de facto sériově vyráběné vozy upravené pro závodění. Už z podstaty tohoto dělení by tedy T3 měly představovat elitní skupinu „ostrých“ speciálů, které za sebou nechají „sériové“ T4. Časem se to asi stane, protože se v T3 angažují např. Overdrive, PH Sport, nově X-raid. Ale chce to vývoj a zatím je prostě „spráskal“ South Racing s T4, protože se kategorii oproti novým soupeřům (s T3) věnuje nesrovnatelně déle, takže má i T4 už značně vychytané.
Použiju-li vlastní selský rozum (a po opravdu důkladném prostudování předpisů FIA, z nichž mi jednoznačně plyne, že pokud má někdo nějakou technickou výhodu, tak to jsou T3 nad T4) chlubit se tím, že jsem vyhrál skupinu T3 ve chvíli, kdy celkově jsem byl dvanáctý se šestihodinovou ztrátou, je asi tak vtipné, jako kdyby třeba na Rallye Monte Carlo v MS rally byly v cíli na prvních jedenácti místech vozy kategorie WRC2 a až dvanáctý např. Ott Tanäk s Hyundaiem WRC, přesto by Hyundai hlásal do světa: „Vyhráli jsme další soutěž MS rally“.
Ať Buggyra tvrdí, co chce, a ačkoliv dostala beduína, doopravdy vyhrála „jen“ skupinu. A to ještě skupinu, jejíž vozy rozhodně – protože se jedná o „čistokrevné“ speciály bojující proti „sériovým“ vozům – měly být na špici kategorie „Lightweight Vehicles“. Že se nejlepší z „té-trojek“ umístila až na dvanáctém místě mezi všemi LWV, je zkrátka jednoznačný sportovní propadák všech, kteří v T3 startovali.
Proto gratuluji Josefu Macháčkovi, Pavlu Vyoralovi a týmu Buggyra k vítězství na Dakaru 2021 ve skupině T3 a doufám, že také oni budou v budoucnu patřit k těm, kteří posunou T3 mezi „Lightweight Vehicles“ tam, kam by měly po technické stránce patřit, tzn. na absolutní špici a před nejlepší vozy skupiny T4.
S úctou ke sportovním výsledkům, ale výhradami k jejich prezentaci,
Zdeněk Zelenka