AKTUALIZOVÁNO | Jedenáctá etapa Rally Dakar 2023 zásadním způsobem zdramatizovala souboj o vítězství v kategorii kamionů. Janus van Kasteren přišel v dunách Pusté končiny o naprostou většinu svého náskoku.
Ve čtvrtek 12. ledna pokračovala Rally Dakar jedenáctou etapou (428 km, RZ 275 km) ze Šajbá do maratonského bivaku v nitru pouště Pustá končina, kde se večer a v noci budou soutěžící muset obejít bez svých mechaniků.
V polních podmínkách se bude nejlépe usínat Martinu van den Brinkovi, Eriku Kofmanovi a Rijku Mouwovi, kteří s Ivecem Teamu De Rooy vyhráli první ze dvou maratonských etap.
„To byla ale etapa! V úvodu jsme se drželi společně s Mitchelem a krásně sledovali stopy. Přitom jsme dostihli Macíka, Januse a de Baara a měli dobrý přehled o situaci,“ rekapituluje Martin van den Brink. „Pak jsme viděli, že Janus uvízl mezi dunami. Mitchel zastavil, aby mu pomohl, my jsme se hnali plnou parou vpřed. Z etapového vítězství mám velkou radost, ale je škoda, že nám chyběla minuta a dvanáct sekund k tomu, abychom převzali vedení. Ale stále se může stát cokoliv a my se nevzdáme do posledních metrů.“
Nizozemská posádka zvítězila o osmnáct minut před Martinem Macíkem (Iveco) a dnes čtvrtého Januse van Kasterena porazila o 21 minut a 29 sekund. Díky tomu van Kasteren přišel o naprostou většinu svého náskoku.
„Lidi, to byl teda den. Ani by mě nenapadlo, že speciálka v maratonské etapě bude takhle obtížná. To byly duny… Spousta posádek dnes zapadla. My jsme sjeli z hřebene jedné z dun a čumákem se zabořili do následující. Naštěstí nás Mitchel vytáhl,“ říká vděčný Janus van Kasteren. „Teď to je všechno nebo nic. Zbývají tři dny a já si věřím. Pokud budeme dělat jen to, co máme, a nepotká nás smůla, tak nám to může vyjít.“
Martin Macík zůstává třetí, ale jeho odstup od prvního van Kasterena se zmenšil z 51 na necelých 48 minut.
„Nasadili jsme své tempo, jeli jsme v klidu a auto fungovalo, ale na osmdesátém kilometru jsem si vybral špatnou stopu a v plné rychlosti jsme skočili do asi dvoumetrové díry,“ popisuje Martin Macík. „Auto naštěstí vydrželo. Nevydržely jen tlumiče kabiny, bez kterých jsme pak jeli asi dvě stě kilometrů v dunách.“
Smůla se dnes přilepila na kola třetího Iveca Teamu De Rooy. Mitchel van den Brink, který na základě interní týmové dohody po dni volna už nejede na vlastní výsledek, ale plní roli rychlé asistence svého otce Martina i Januse van Kasterena, po startu rychlostní zkoušky na oba týmové kolegy počkal a na následujících kilometrech jim zodpovědně kryl záda, dokud se sám nedostal do potíží.
„Porouchal se senzor turba, takže jsme ztratili výkon a nemohli vyjet na některé duny. Proto jsme spoustu z nich museli objíždět, což zabralo hodně času. Naštěstí jsme dojeli do cíle, kde jsme senzor vyměnili, protože otec měl rezervní s sebou,“ oddechl si Mitchel van den Brink, jenž na svého otce na speciálce ztratil hodinu a čtyřicet jedna minut a v průběžném pořadí znovu klesl na pátou příčku za Jaroslava Valtra s Tatrou.
„Dneska to byly duny, duny, duny. Sem tam nějaký přejezd v soliskách. Naštěstí byla tvrdá, takže nikdo nemusel kopat. Pro mě to byla taková upracovaná etapa, protože člověk musí dát velký pozor, kam se auto zhoupne, kam chce lehnout,“ rekapituluje Jaroslav Valtr.
Šestou pozici udržel Valtrův týmový kolega Martin Šoltys, Tomáš Vrátný (Tatra) zůstává osmý.
