AKTUALIZOVÁNO | Do souboje jezdců Teamu De Rooy o vítězství v kategorii kamionů promluvily technické problémy, které ve druhé části maratonské dvojetapy postihly Martina van den Brinka.
V pátek 13. ledna pokračovala Rally Dakar 2023 dvanáctou etapou z maratonského bivaku situovaného nedaleko hranic s Ománem zpět do Šajbá. Opět se závodilo v oblasti Pusté končiny, kde se nachází většina saúdskoarabských ropných nalezišť, ale účastníky soutěže zajímaly a zaměstnávaly především velkolepé duny a rozlehlá soliska čtvrté největší pouště světa.
V kategorii kamionů si na trati třetí nejkratší speciálky (185 km) letošního ročníku počínal nejlépe Janus van Kasteren s Ivecem z dílen Teamu De Rooy. Nizozemec stoprocentně odčinil včerejší zaváhání a etapu vyhrál s náskokem osmnácti a půl minuty před týmovým kolegou Mitchelem van den Brinkem. Na van den Brinkova otce Martina, kterého dnes potrápila převodovka, najel více než půl hodiny a díky tomu si významně upevnil vedení v průběžném pořadí.
„Sám sebe jsem dostal pod velký tlak, když jsem včera ztratil dvacet jedna minut. Před Martinem jsem byl v průběžném pořadí jen o minutu a byl jsem ze všeho dost unavený,“ připouští Janus van Kasteren. „Dnes jsme ho předjeli. Stále sice není rozhodnuto, ale vytvořil jsem si náskok, díky kterému si v zítřejší etapě mohu dovolit i výměnu pneumatiky, bude-li to nutné, aniž bych se tím dostal do potíží. Myslím, že zítřek bude zásadní, tak uvidíme, co se stane. Řekl bych, že to mohu dokázat. Tentokrát to dokážu.“
Dva dny před koncem rally dělí první dva kamiony 33 minut.
„Nemohli jsme zařadit vyšší než čtvrtý rychlostní stupeň, navíc i při přeřazení na neutrál auto pořád jelo vpřed. Nemohli jsme jet více než devadesát kilometrů v hodině. Kromě toho jsme museli několikrát resetovat motor, který padal do bezpečnostního módu, a jednou jsme měnili pneumatiku,“ vysvětluje příčiny své porážky Martin van den Brink. „Je opravdu zlé, že jsme ztratili tolik času, ale jsem rád, že jsme se probili dunami a dojeli do bivaku. Tak už to chodí, ale zítra nás čeká nový den a my ze sebe vydáme maximum, protože na Dakaru nikdy není nic jisté. Budeme bojovat do posledního metru.“
Třetí příčku nadále drží Martin Macík s Ivecem sedlčanského MM Technology, ovšem jeho ztráta na nizozemské soupeře opět narostla.
„Bohužel nás zradilo jedno čidlo. Každých deset nebo dvacet kilometrů jsme museli zastavit a chcípnout to. Pak to zase jelo, znovu nejelo, a dvacet kilometrů před cílem jsme ho museli vyměnit,“ popisuje Martin Macík, kterého nyní od vedoucího van Kasterena dělí už hodina a dvacet minut.
Bezproblémový den neprožil ani Mitchel van den Brink: „Nasadili jsme dobré tempo, ale uvízli jsme na vysoké duně. Vytáhl nás Ben van de Laar, za což jsem mu velmi vděčný, protože sami bychom se odtamtud nedostali.“
Přesto si v celkové klasifikaci polepšil a vrátil se na čtvrté místo před Jaroslava Valtra st. (Tatra), který v dunách převrátil svou Tatru na bok a na krátké speciálce strávil o dvě hodiny více než dvacetiletý Nizozemec.
„Ráno vstanu, kouknu na mobil a vidím pátek třináctého. Tak si říkám: To jsme asi v pasti,“ říká Jaroslav Valtr st. „Přišel asi patnáctý kilometr a nájezd do dun. Viděl jsem, jak se tam trápí van Kasteren, takže musím jet opatrně. Našel jsem si stopu, kterou to on zřejmě projel, ale dokázal ten trychtýř nějakým způsobem projet. Byl strašně úzký a já do něj lehnul. Musel jsem čekat asi půl hodiny, než přijel Martin Šoltys. Pak jsme s tím bojovali. Přijel ještě Robo Kasák, takže jsme Tatru tahali dvěma kamiony. Postavili jsme ji, vytáhli ven a jeli dál. Po další asi třiceti kilometrech vidíme na té nejvyšší duně známé kombinézy. To tam pro změnu zase ležel Marťas. Dneska se nám moc nedařilo. Ale pak až do konce jsme jeli bez potíží.“
Martin Šoltys vracel Tatru na kola dokonce dvakrát: „Jsem naštvaný na sebe. Podělal jsem to dneska dvakrát. Za šest let jsem neudělal tolik chyb jako v této etapě. Vyrazili jsme docela v pohodě. Asi na čtyřicátém kilometru na nás mávali tři lidi a neviděl jsem žádné auto. Až když jsme přijeli blíž, tak jsem zahlédl, jak Jarda Valtr spadl do takového dolíku. Auto nebylo vůbec vidět. Bojovali jsme s tím hodinu nebo dvě. Vůbec netuším. V tom horku bylo náročné auto vyndat, ale pomohl nám ještě Robo Kasák.“
„Pokračovali jsme dál a jak byl člověk unavenej a asi i vyvedený z koncentrace, tak jsme vyjížděli velkou dunu. Jako vždycky jsem se ji snažil přeskočit na druhou stranu. Nevím, co se stalo, ale prostě jsme přepadli na bok. Bohužel to byla asi dvě stě metrů vysoká duna a zůstali jsme nahoře. Když přijel Jarda, tak nás stáhnul dolů, postavil nás na kola a pokračoval dál. My jsme pak vyrazili za ním, ale po nějakých třiceti až padesáti kilometrech byla taková standardní zatáčka, a my jsme tam padli znova. Už jsem si říkal: To není ani možný. Pomohli nám z LA7, nebo jak se jmenují, a pak už jsme to nějak dojeli do cíle,“ pokračuje Martin Šoltys a oceňuje svého spolujezdce Romana Krejčího, přezdívaného Maňas: „Maňas je hroznej bojovník. Ať se děje, co se děje, tak chce jít furt dopředu. Bez něj nevím, jak by to dopadlo. Byl jsem z toho dneska hodně fyzicky i psychicky unavený. Ono se to nezdá, ale jak kamion padne, je to hrozně náročný. Maňas byl ten, kdo nás dokopal k tomu, že jsme do kamionu znova vlezli a znova nás tlačil dál.“
Martin Šoltys dnes ztratil tři a čtvrt hodiny, přesto udržel šesté místo celkově. Tomáš Vrátný s Tatrou týmu Fesh Fesh klesl z osmé na devátou příčku.
