45. ročník Rally Dakar se do historie soutěže zapíše nejen svou mimořádnou náročností, ale také závěrečným soubojem dvou týmových kolegů o vítězství. V něm byl nakonec úspěšnější Kevin Benavides. Toby Price po 4 000 kilometrů rychlostních zkoušek prohrál o pouhých 43 sekund.
Tobyho Price a Kevina Benavidese dělilo před závěrečnou etapou z Hofufu do Dammámu (celkem 417 km, RZ 138 km) pouhých dvanáct sekund. Tak malý rozestup mezi dvěma vedoucími jezdci v jakékoliv kategorii před závěrečným dnem soutěže za celou dakarskou historii ještě nikdy nebyl. Pokud bychom rozdíl v časech přepočítali na vzdálenost, pak by měl Australan před Argentincem před poslední etapou a po zhruba 3 900 km rychlostních zkoušek, odjetých v průběhu předchozích patnácti dnů, jen asi třistametrový náskok.
Už to samo o sobě slibovalo velké drama, ale závěrečná sportovní laskomina byla ještě řádně okořeněná. Proti sobě stáli dva týmoví kolegové spoléhající na identickou tovární techniku KTM, a navíc jezdci, kteří již dříve dokázali Dakar vyhrát.
35letého Price zdobila v průběhu soutěže velká vyrovnanost. Až na dvě výjimky se v jednotlivých etapách umisťoval mezi šesti nejrychlejšími a hůř než šestý nebyl za celou dobu ani v průběžném pořadí. Přestože nevyhrál žádnou speciálu (nejlépe byl druhý), po dvanácté etapě se ujal vedení, které udržel i následující den.
Obdobně vyrovnanou – a v některých ohledech ještě lepší – bilancí se mohl pochlubit také o dva roky mladší Benavides. Argentinec nikdy nevypadl z první čtyřky průběžné klasifikace, po desáté etapě vedl a třináctou vyhrál.
Na tom ale v neděli 15. ledna už příliš nezáleželo. O vítězi šestnáctidenního zápolení měla rozhodnout relativně velmi rychlá a navigačně nepříliš obtížná speciálka vinoucí se po pobřeží Perského zálivu.
Úspěšnější byl nakonec Kevin Benavides, jenž si připsal druhé etapové vítězství v tomto ročníku. Priceovi patřil třetí čas, když na trati strávil o 55 sekund více než jeho soupeř. Díky tomu Argentinec vyhrál Rally Dakar 2023 v kategorii motocyklů s náskokem pouhých 43 sekund. Trofej pro vítěze nejslavnější maratonské rally světa získal již podruhé, poprvé však v barvách KTM, do jejíhož týmu přestoupil od Hondy bezprostředně po triumfu na Dakaru 2021.
„Jsem samozřejmě zklamaný, protože jsme byli tak blízko, ale Kevin odvedl skvělou práci,“ oceňuje soupeře a týmového kolegu Toby Price. „Jsem jen trochu frustrovaný, že poslední den uplatňovali pravidlo dvaceti metrů při průjezdu waypointy. Musel jsem se třikrát vracet, zatímco Kevin říkal, že se vracel jen jednou. Myslím, že tyhle dva body nás stály celý závod. Trochu to bolí, těžko se s tím v tuto chvíli smiřuji, ale nakonec jsem v pořádku v cíli a získali jsme dakarskou trofej. Každopádně rok 2023 pro nás rozhodně začal mnohem lépe než rok 2022.“
Rakouská KTM se na dakarský trůn vrací po tříleté přestávce a celkově se jedná už o její devatenáctý triumf na nejpopulárnější maratonské rally světa.
„Dnes ráno jsem v hlavě neměl nic jiného než každý kilometr této speciálky. Slavit vítězství na konci takto šíleného Dakaru a s tak malým odstupem je naprosto neuvěřitelné,“ raduje se Kevin Benavides.
Skyler Howes dlouho usiloval o angažmá v továrním týmu a když se konečně dočkal, nedopadlo to právě optimálně. Před rokem dojel na Dakaru jen do páté etapy, ale letos svého zaměstnavatele utvrdil, že vsadil na správného koně. Na tovární Husqvarně sice nevyhrál žádnou speciálku, ale od páté do deváté a pak ještě po jedenácté etapě vedl, a na cílové rampě v Dammámu slavil premiérový dakarský bronz. Na vítězného Benavidese chybělo třicetiletému Američanovi jen pět minut a čtyři sekundy.
„Těžko se mohu cítit jinak než šťastně. Minuta a půl po více než čtyřiceti hodinách závodění. Bylo to vážně těsné… Jasně, když se člověk ohlédne, vždycky si může říct: ‚Hm, chlape, možná tam jsi mohl ušetřit tolik a támhle zase tolik‘. Ale jsme v pořádku v cíli a já jsem na stupních vítězů. Splnil se mi sen a je pro mě ctí, že budu na pódiu s takovými legendami, jako jsou Toby a Kevin. To je naprosto neskutečný pocit. Ani nevím, jak bych ho měl popsat,“ hledá slova Skyler Howes. „Těším se, jak se na Dakar vrátím a znovu do toho půjdu naplno, abych postoupil zase o stupínek výš.“
Pořadí se ale měnilo i těsně za medailovými pozicemi. Pablo Quintanilla odsunul ze čtvrtého na páté místo týmového kolegu Adriena Van Beverena, který u Hondy zakotvil v průběhu loňského roku poté, co se Yamaha rozhodla zrušit svůj tovární tým v kategorii motocyklů. Novému chlebodárci se Francouz za důvěru odvděčil den po svých dvaatřicátých narozeninách, kdy byl nejrychlejší na speciálce páté etapy a pro Hondu tak vybojoval její již sté etapové vítězství na Dakaru. José Ignacio Cornejo byl s další Hondou osmý, přestože na Silvestra závod nerozjel vůbec dobře a v prologu upadl hned v první zatáčce.
Před Chilana se v konečných výsledcích vklínil ještě Benavidesův mladší bratr Luciano s Husqvarnou, který šestým místem zopakoval svůj nejlepší výsledek z roku 2020. Sedmadvacetiletý Argentinec až do letoška nevyhrál žádnou dakarskou etapu, ovšem tentokrát uspěl hned třikrát, což se žádnému dalšímu jezdci nepodařilo.
Loni vítězný tým GasGas se letos musí spokojit se sedmým místem Daniela Sanderse, neboť obhájce vítězství Sam Sunderland odstoupil ze soutěže po pádu už v první etapě. Chvíli se zdálo, že Sanders dokáže zkušenějšího kolegu zcela zastoupit, protože Australan po vítězství ve druhé etapě dva dny vedl, jenže o den později se vzbudil a jeho kondice měla k ideálu daleko. Jezdce Red Bull GasGas Factory Racing Teamu trápily nepříjemné žaludeční problémy a únava, což významně ovlivnilo jeho výkon. Za daných okolností je Australanovo umístění v nabité konkurenci úctyhodným počinem.
První desítku zkompletovali Španěl Lorenzo Santolino, který soutěž dokončil jako jediný z jezdců továrního týmu Sherco, a Franco Caimi. Argentinec pro změnu zachraňoval čest továrního týmu Hero, jehož členové se budou snažit rychle zapomenout na čtvrtou etapu, v níž musel se zlomenou nohou odstoupit Joaquim Rodrigues, Sebastianu Bühlerovi došlo palivo a Ross Branch dlouho odstraňoval poruchu motocyklu. Botwaňan vedení týmu potěšil alespoň dvěma výhrami v etapách.
Jedenáctý Martin Michek byl navzdory bolestivě pochroumanému kotníku nejlepší nejen mezi českými motocyklisty, ale také mezi jezdci, kteří hájí barvy soukromých týmů. Od desátého Caimiho jej v cíli dělily čtyři minuty a dvacet sekund. Osm minut za Michkem soutěž dokončil zkušený Štefan Svitko ze Slovenska.
Nejlepším nováčkem se stal Michael Docherty. Ve Spojených arabských emirátech žijící Jihoafričan skončil celkově šestnáctý a blýskl se třetím časem v desáté a druhým ve třinácté etapě, což se žádnému jinému jezdci kategorie Rally2, určené pro soukromníky a méně zkušené jezdce, nepodařilo.
Ve zmíněné kategorii Rally2 vyhrál celkově čtrnáctý Francouz Romain Dumontier s půlhodinový náskokem před Italem Paolem Luccim. Docherty, jemuž nechybí rychlost, ale zatím postrádá větší vyrovnanost, obsadil třetí příčku.
David Pabiška byl mezi motocyklisty, kteří soutěž absolvovali bez asistence, klasifikován jako čtvrtý s tříhodinovou ztrátou na vítězného Charana Moora z Jižní Afriky. Od třetího Portugalce Maria Patraa dělily severočeského závodníka dvě hodiny.
Jan Brabec při šestém startu Dakar popáté dokončil. Celkově obsadil 31. místo, v Rally2 byl patnáctý.
Libor Podmol a Milan Engel soutěž opustili předčasně. Podmol upadl hned v první etapě a zlomit si hrudní obratel a tři žebra, Engela zradila o čtyři dny později technika.
